Kagemuša

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Další Kurosawův fenomenální snímek. Japonská historie a kultura je pro mne naprosto fascinující záležitost a Kurosawa je geniálním interpretátorem všeho co se mi na této velezajímavé zemi líbí. Zajímavý dramtaický příběh o dvojníkovi panovníka je doprovázen geniální kamerou a hudbou, jak je tomu u Kurosawi ostatně vždy. Dříve jsem myslel, že Kubrick je největší filmový umělec všech dob, ale s Kurosawou jsem objevil jemu rovného. (16.05.2005)

7/10 Udelal jsem si zacatek roku s Kurosawou a nebyla to spatna volba - i kdyz... mohlo to byt i lepsejsi - nektere zabery by mohly byt kratsi a nektere tam nemusely byt vubec ale jinak nemam moc co vytknout - takove to bylo pekne Peckinpahovske - temer bez bab, zato se spostou krwe, skvelou vypravou/kostymy, zajimavym lec ne uplne vyuzitym nametem a pro me misty nepochopitelnou asijskou mentalitou. (03.01.2008)

V téhle době už Akira Kurosawa moc dobře věděl, co má dělat, když chce mít silnou scénu. A já jsem si říkal, že právě u Kurosawy se v obraznosti inspiroval takový Scorsese se snímkem "Silence". "Kagemuša" je snímek velkolepý, ale přitom zaměřený na postavy, kdy ale scény na bojišti dokážou skutečně ohromit. (21.04.2017)

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)