Krvavý trůn

Krvavý trůn byla poslední šance, kterou jsem Kurosawovi dal, od nynějška si již jeho filmy nebudu kupovat ( Levné knihy ), ale jen půjčovat :)) -- Jako téměř vždy moc velká teatrálnost ( interiéry, expresivní herecký projev ), statičnost. V dialozích není nic, co by mě vytrhlo z mírné letargie, scény jsou natahované. To sice koresponduje s divadelní předlohou, ale moje smysly se nemají čeho "chytnout." Vyprázdněné interiéry tomu nepomáhají. (15.06.2006)

Shakespeare po japonsku. Atmosfericky zdařilá jízda plná deště, mlhy a zlých duchů.  Formálně dá mnohdy vzpomenout i na horor.  Ačkoliv ve filmu není de facto žádná skutečná akční scéna, tak akce je víc než dost. Víc než Mifune mě nakonec bavila jeho žena Asadži v podání Isuzu Yamady, ta byla totiž přímo démonická.  Až monstrózně strašidelný konec  rovněž potěšil. (17.07.2024)

Snad je to kvůli předloze, že Krvavý trůn působí trochu divadelním dojmem, přesto ale člověk nemusí být nekritickým Kurosawovým obdivovatelem, aby se mu tenhle klasický příběh se stopami tajemna mohl líbit. Tím ovšem nechci říct, že je to podivnost pro všední den. Co ale chci říct, je, že se jedná rozhodně o jeden z nejukřičenějších filmů, co jsem viděl (původní znění podmínkou). (17.06.2011)

Tento Kurosavův snímek mě kupodivu nechytl za pačesy a nevtáhl do děje jako většina ostatních, ačkoli k tomu měl všechny předpoklady. Příběh je sám o sobě skvělý, ale je často vyprávěn zdlouhavě, chvilkama dokonce nudně. Některé scény jsou zbytečně dlouhé (první setkání s duchem) a nenápadité (bloudění v lese), některé zajímavé jsou naopak vynechány (spoiler – objednávka a provedení Mikiho smrti, epilog). Naštěstí velká část filmu je ten pravý Kurosawa - Mifune, jak jsem si je zamiloval třeba u Sedmi Samurajů a Sanjura, takže i přes mnohé výtky se jedná o nadprůměrný film! (27.02.2008)

Snáď úplne odjakživa obľúbená, divadelná hra „Tragédia o Macbethovi” , ktorú vlastne napísal / nenapísal, slávne-neslávny → anglický dramatik "William Shakespeare" , sa zároveň pomerne veľmi dlho teší i pozornosti filmárov, ktorí na »strieborné plátna« , prinášali svoje režisérske verzie tak, ako zakaždým uznávali za vhodné, rovnako ako i Japonec Akira Kurosawa, ktorý rovnakým spôsobom vychádza z tejto vďačnej adaptácie, ktorú si nakrútil k obrazu svojmu, kde napríklad postava Wašizua Tatetokiho, je totožná svojej predlohe v podobe samotného Macbetha, alebo trebárs ešte pre zaujímavosť doplním i to, že namiesto „troch čarodejníc” v origináli, tu mám „prízrak” z Pavučinového lesa, keď si zrovna nemyslím, že by som bol tým pádom o niečo ukrátený, ba práve naopak, v obidvoch prípadoch bude mať divák totižto tie typické zimomriavkové pocity, aké proste dopredu očakáva, ó áno, a predsa sa ich stopercentne dočká ! Skrátka, pocit strachu sa automaticky dostaví: „ Ako podivný je tento svet ! Prečo sa ľuďom života na tomto svete dostáva ? Ako životu hmyzu bezvýznamný život človeka je ! Ako hlúpe je jeho utrpenie ! Ľudský život je krátky ako sviežosť kvetu. Príliš skoro je človek odsúdený k rozkladu svojho tela. Po všetky dni sa len snaží spáliť svoje telo v plameňoch svojich túžob. Nedarí sa mu uniknúť piatim utrpeniam tohto sveta. Zrodenie za zrodením čaká človeka na konci jeho snaženia len zápach tlejúceho mäsa, ktoré raz v kvety sa premení. Prenikavý zápach potom sladká vôňa vymení. Ako podivný je život človeka ! Ako podivný” . 'Ospravedlňujem sa' , že som touto citovanou piesňou predchádzajúcou proroctvo, obsahujúcou zreteľné odkazy na buddhizmus a plynutie času, trochu natiahol svoj komentár do „závratných výšin” , no tak ma strašne zaujala, že som si normálne nemohol pomôcť, aby som ju sem nezaradil. A na samý záver nakoniec iba dodávam, že klasikovi Kurosawovi, priam démonickému Mifunemu a vynikajúcemu Nakaiovi (dvornému kameramanovi, či skôr lepšie povedané, jednému z jeho oddaných Mužov s kinoaparátmi), sa podarilo dosiahnuť neuveriteľne majstrovského uchopenia, ktoré vôbec považujem za jedno z najlepších, aké sa v dejinách kinematografie nakrútilo, ak nie rovno to najlepšie spracovanie ?! Vskutku, nemá k tomu príliš ďaleko. (01.02.2022)