Ran

Kurosawa považoval Ran nejen za svůj nejlepší film, ale dokonce za nejlepší film vůbec. Není se čemu divit, tento film splňuje všechny možné i nemožné aspirace kultovní záležitosti. S nadsázkou lze prohlásit, že je zde obsaženo vše. Je zde zakódovaná jakási všeplatná pravda o lidstvu ve všech jeho érách. Komplexní scénář mistrně propojuje osudy mnoha postav, aby vyústil v drama antického ražení. Tyto postavy jsou zástupné smyboly za všechny možné lidské chraktery. Kurosawa k nám vysílá jací jsme a jací jsme byli už od počátku věků. Scéna vypálení třetího města, v níž zcela chybí zvukové efetky a je pouze doprovázena temnou hudbou patří k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec.A když nakonec slyšíme repliku o tom, že bohové ani Budha se nám zhůry nesmějí, nýbrž pláčou nad naším konáním, je jasné co nám pan režisér chtěl sdělit. Navíc je film pojat vskutku megalomansky. Kurosawa musel nechat do Japonska dovážet koně, nechal postavit zámek na úaptí hory Fuji, aby ho nechal spálit. Nechal ušít 2 000 kostýmů a rozdal je hercům, aby je onosili do věrohodné podoby. Vše je na svém místě a dokonalé. I samotná hudba je silný hudební zážitek. Výsledkem je nekomerční velkofilm, který patří mezi Kurosawova veledíla. (10.11.2004)

Všechny své filmy natočil Kurosawa v roce 1951 a pak je časovými teleporty rozeslal do různých období, aby se nikdo neptal, jak se mu to podařilo. Né, že by ty kopečky, koníčky a hořící věžičky nebyly schopné mě na chvilku ukonejšit od té teatrální studiové reality dialogových sekvencí (nasvícených jak ze Studia Ostrava), ale i ty epické bitevní sekvence jsou vlastně jen souborem statických ilustrací, které například vůbec nejsou schopny informovat o tom, v jaké fázi daná scéna vlastně je. Koníky s modrými praporky klušou nahoru, zatímco koníky se žlutou klušou dolu, před nima pánové s červenými klobouky na něco střílí. Někdo je mrtvej. (25.01.2024)

[6/10] (Greenwich, Herald Ace, Nippon Herald) (Barevný /// Produkce: Masato Hara, Serge Silberman /// Scénář: Masato Ide, Akira Kurosawa, Hideo Oguni podle divadelní hry Král Lear Williama Shakespeara /// Kamera: Asakazu Nakai, Takao Saitó, Masaharu Ueda /// Hudba: Tóru Takemicu /// Oscar: Emi Wada (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Akira Kurosawa (režie), Joširó Muraki, Šinobu Muraki (výprava), Takao Saitó, Masaharu Ueda, Asakazu Nakai (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2008)

"Men prefer sorrow over joy... suffering over peace!" Jeden z nejlepsich filmu Akira Kurosawy, ktery potvrzuje, ze jeho pozdni (barevna) tvorba patri k jeho vrcholu (viz. dalsi jeho klenot Dersu Uzala). Zatimco v jeho nejvyhypeovanejsich kouscich jako Sedm samuraju mate v tom cernobilem feudalnim chaosu radost, kdyz vubec rozpoznate ve stejne vypadajicich charakterech jednoho od druheho, zde Kurosawa vyuziva barvy nejen k nadhernym vizualnim kompozicim (to intro byla mnamka), ale prave take k xkrat vetsi prehlednosti (pokud by tenhle film byl v black & white modu, tak se totalne nechytate). Uz na zacatku filmu se urci barvy kimon jednotlivych lordu a podle toho jsou potom zbarvene i cele jejich armady, takze mate dokonaly prehled co se deje a muzete si plne vychutnat epicke a grandiozni bitvy, ktere automaticky zacnou evokovat Shogun - Total War (Ran byla direktni inspirace pro toto lahudkove strategicke dilo). Cely film pusobi diky prokladani poetickych hlasek jak dukladne filozoficky, tak umelecky. Ke vsemu vyborna hudba, ktera sice hraje malokdy, ale kdyz se rozezni, zacnou se dit divy - bezzvukova sekvence dobyvani a destrukce hradu podporena prave pouze osudovou orchestralni hudbou pusobi neskutecne silne! Pokud stejne jako ja nesnasite klasickeho nudneho ubozaka jmenem Shakespear, doporucuji si radsi vychutnat tuhle jeho volnou japonskou variaci. Maximalni hodnoceni to nedostane jen tesne a to kvuli obcasne zbytecne rozvleklosti a natahovanosti, ktera je ale pro Kurosawu naprosto typicka. "Man is born crying. When he has cried enough, he dies." 8/10 (09.05.2010)

Historická freska o králi jehož tři synové rozervou dědictví - Říši na kusy. Nevyrovnaný příběh je plný nečekaných zvratů, zároveň ale trpí příliš dlouhou úvodní expozicí kdy se figury na šachovnici musí dostat tam, kde je Kurosawa chtěl mít. Závěrečná bitva s naprosto neuvěřitelnou výpravou (v roce 1985 neměli CGI, takže ty baráky museli zapálit + lidi se nedali jen tak vyrenderovat) a neskutečným množstvím drobností, které dotváří celek, bere dech. Úžasné šaty, krajina, interiéry. Bohužel masky nejsou zase tak podařené a lidi vypadají jako neúmyslné mrtvoly. Nebýt přepálené délky, byla by to bomba. Zhyň! (13.10.2018)