Rašómon

Obávám se, že Rašomon pro mě bude zlomovým bodem v kauze Kurosawa. Jestliže mě totiž tolik vychvalované dílo, které má sotva hodinu a půl, téměř unudilo k smrti, není pro mě asi Kurosawa ten pravý. A nejde tu jenom o "zábavnost". Rašomon mi ve všech směrech přišel jako průměrný film, který sice staví na, v té době, originální myšlence, ale v tom jeho síla začíná, ale i končí. Je mi líto. 5/10 (12.10.2014)

Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 (21.11.2006)

Rašómon je adaptací Akutagawovy povídky V houštině, jež je sama zpracováním klasického japonského středověkého vyprávění (tzv. monogatari). Zatímco se ale Akutagawa soustředí pouze na samotnou noetickou podstatu reality roztříštěné osobními zájmy vypravujících (podobně je pravda zkreslena i v jiné jeho povídce Jezevec), Kurosawa v závěru filmu přidává ještě svůj typický motiv, který by se dal interpretovat jako pokus o překonání modernity a falzifikace pravdy vírou v lidský soucit. Takže zatímco je poznání v dílech autorů moderny jako byli Kafka, Joyce, Proust a ve své specifické podobě i Akutagawa nezachytitelné, resp. zachytitelná pouze ve stavu fragmentárnosti a neustálé změny, Kurosawa (poznamenaný válečnou zkušeností) představuje typ umělce, který se snažil nalézt totalitu v neměnnosti svého humanismu. V tom shledávám základní rozdíl mezi předlohou a její adaptací. A je to také zároveň něco, co je mi velmi blízké. (07.01.2008)

Akira Kurosawa opět dokázal naprosto banální příběh povýšit někam jinam. Na základě různých podání stejné situace vyslal sondu do lidského chování a jednání. Nedá se ovšem rozhodně říct, že bych nad jeho počinem slintal blahem a měl ve tváři úžas. Nepřináší nic, co by běžný člověk dávno nevěděl. Navíc film často prostoupí nuda. 2* (23.01.2013)

Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. (10.02.2023)