Rašómon

Mé první setkání s panem Kurosawou a zrovna taková bomba. Čekal jsem, že to bude něco strašně hutného a zvláštním způsobem náročného a vlastně mi spíš přišlo, že to byl docela dobře stravitelný film. Počkám ještě na další, ale vypadá to, že jsem si oblíbil dalšího asijského režiséra a hned možná toho světově nejznámějšího. Rašomon je film o lži. Film o hledání pravdy, o její důležitosti, o jejím smyslu pro běh lidstva. o touze po pomstě, o radosti ze způsobeného příkoří a v neposlední řadě o chamtivosti. Jednou větou:"Je to prostě film o lidech." Bohudík i bohužel. Jo a zajímalo by mě, jak se Akirovi povedlo dostat z Machiko Kyô tak neuvěřitelný herecký velevýkon. Zíral jsem s vykloubenou čelistí! (06.02.2010)

Rašomona hráli v jednapadesátém v Benátkách, kde bylo publikum ohromeno do té míry, že začali brát japonský film vážně. Až takovým byl pro ně Kurosawa nelineárním spasitelem. Super, jenže co to znamená pro diváka, který žije v úplně jiném století a je zmlsanej seriály typu CSI? Problém! Když vezmu v potaz výbornýho Toshira Mifune, kameru, hudbu, nemůžu si stežovat a po pravdě by to byl i hřích. Jenže příběh je na dlouhé lokte.Chápu ten filmovej rozsah, jeho hmatatelnost a dopad, ale jak jsem napsal, žiju v době, která je specifická tím, že vás už nic nepřekvapí, takže jsem se poměrně nudil. A víte, co na tom bylo nejhorší? Já myslel, že tam budou lítat! Jenže za to může Yimou Zhang a jeho fantasmagorický filmy! (01.11.2009)

Tak jako déšť padající z nebe v sebesilnějších provazcích, dříve nebo později zmizí pod povrchem provlhlé půdy, aby se opět vynořil v podobě nečekaných proudů a pramenů, i lidská paměť je velmi zapeklitý fenomén. V ní i ty sebesilnější události na sebe berou, po smíchání s dalšími životními zkušenostmi a časem, nečekané kontury. Skoro jakoby čas neproměňoval pouze přítomnost v minulost, ale i naopak – minulost se mění v „různých přítomnostech“, podle životní situace, ve které se nyní nacházíme nahlížíme i události dávné. A stejně tak, jako každý divák "čte" film skrze jedinečnou životní zkušenost, tak i prožívaným událostem dáváme vždy vlastní, ojedinělý smysl. Proto je svět tak rozmanitý - záleží na očích, které ho nahlížejí, na mysli, která ho zpracovává, na srdci, které určuje jeho rytmus. I z tohoto důvodu nemá význam rozpitvávat Rašomona - myslím, že tento filmový zážitek je natolik hodný individuálního prožití, že jediné co zbývá je nikoliv podrobný popis, ale vřelé doporučení. (19.03.2017)

Stará klasika od majstra Kurosawu ma nechala chladným. Štýl rozprávania i príbeh samotný má čosi do seba a uznávam, že v dobe vzniku to bolo niečo výnimočné, ale to už po rokoch trošku vyprchalo a výsledok bol pre mňa kvalitatívne veľmi kolísavý. Na jednej strane zaujímavý s dobrým hereckým výkonom banditu Tadžomaru a na druhej strane scény, v ktorých samurajova manželka často herecky prestrelila, čo pôsobilo dosť nevierohodne a miestami aj trápne. Rôzne verzie príbehu vo filme, to v 50-tych rokoch určite nebolo bežné a minimálne preto si film zaslúži uznanie. V istom momente som váhal nad štyrmi hviezdičkami, ale súboj zloducha a samuraja bol dosť nedôveryhodný, pomalý a samurajská rýchlosť a presnosť tu utrpela riadnu hanbu. Chápem, že vtedy sa tak nedbalo na dôveryhodnosť súbojov a choreografiu bojových scén, ale v Siedmych samurajoch, to bola iná káva. Mám rád Kurosawove filmy, ale tu som sa trochu nudil. 60%. (17.01.2012)

Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty (02.09.2007)