Den co den

Den co den je ojedinělým důkazem, že i v dnešní době se dá natočit opravdu originální romantický film, a ceněn by měl být o to víc, že se navíc jedná o podívanou o mladých, pro mladé. Upřímně bych až doposud totiž snad už ani nevěřil, že v tomto zaměření může něco tak netuctového a nápaditého ještě vůbec vzniknout, proto mě to tolik potěšilo, a to ani nemluvě, že Every Day není skvělý jen kvůli oné originalitě, ale že se mu povedlo mě oslovit i ve všech ostatních možných aspektech, ve kterých též dosahuje nadprůměrných hodnot. Každopádně tím hlavním pozitivem je tu skutečně zápletka, ze které jsem byl ze začátku tedy trochu zmatený a nebyl jsem si moc jistý, co to se mnou tvůrci vlastně hrají za podivnou hru, jenže záhy je vše uvedeno na pravou míru a právě v tom okamžiku přichází onen výrazný prvek překvapení, v podobě perfektního nápadu, jenž mě nadchl a nechal jsem se jím pak unášet až do úplného, emočně velmi silného závěru, který naštěstí nesklouzl k nějakému naivnímu, kýčovitému happy endu, ale naopak si zachoval svou působivou, důstojnou tvář. Celý vývoj pak sebou přináší i mnoho vydařených nápadů a překvapení, a rozhodně nelze hovořit ani o nějaké předvídatelné záležitosti, jelikož se to celé prostě mohlo ubírat jakýmkoliv směrem a opakuji, ten zvolený je prostě výborný. Krom zápletky nabízí film ale i velice působivé herecké výkony prakticky všech obsazených, jejichž postavy nelze též popsat jinak než výrazné a sympatické, na vysoké úrovni tu máme i emoce a dramatické scény, a chybné by bylo opomenout také fajn atmosféru, jenž tomu dodává takový poklidný a jemný pocit, jenž se v podobných filmech vyskytuje jen málokdy. Tato teen romantika je zkrátka zatraceně podmanivá a výrazná filmová záležitost, ze které jsem upřímně nadšený a která je bohužel dost opomíjeným snímkem, což si rozhodně nezaslouží. (25.07.2021)

V prvním momentě, kdy jsem spatřil, že do kin jde snímek Den co den, věděl jsem, že to musí být výjimečný příběh. Proto jsem se rozhodl, že si nejprv koupím knihu od Davida Levithana a přečtu si ji před zhlédnutím filmu. Nevěřil jsem vlastním očím, když ve mně kniha Den co den probudila již několik let zakopaného čtenářského knihomola a zhltnul jsem ji během dvou dnů. Neskutečně čtivý příběh, jenž nemá nudné místo a na konci dokonce (a bohužel) uspěchá děj do nevyhnutelného vyústění. Během čtení druhé knihy Ještě jeden den (která je napsaná z pohledu Rhiannon) jsem to nevydržel a konečně si pustil film. Hned od začátku mě okouzlila neskutečně nádherná Angourie Rice a taky velmi milý začátek, díky němuž mě pohltila kniha. Postupem minut se mi ale více a více potvrzovaly obavy, že se jedná o nezfilmovatelné dílo. Je velmi těžké si představit jednu osobu za desítkami různých tváří a nevnímat jejich vzhled a hlas. Zde je přenesení slov do obrazu obrovským úskalím. Zároveň se nejedná o příběh, který si zaslouží tak málo času na jeho vyprávění. Hodina a půl na takovýto příběh je hrozně málo času. Projevuje se to nejen ve vynechaných pasážích (takže se vztah A a Rhiannon zdá být několikrát tak urychlený jako v knížce) a v přidaných scénách (které jen prázdně vyplňují děj), ale ZEJMÉNA ve vynechaných vnitřních monolozích A (další důkaz nezfilmovatelnosti této báječné knihy) a taky těch vskutku nádherných Levithanových citátech. Na změnu konce, uzpůsobenou filmovému scénáři, jsem byl naštěstí již připraven. Den co den je však typickou ukázkou, že i když tvůrci dali do filmu všechno, jeho kvality se knize nikdy nevyrovnají. A to je pro čtenáře knížky velká překážka, aby film dokázali docenit. (23.06.2018)

Na tenhle film jsem se fakt těšila, respektive byla jsem hodně nadšená, když jsem zjistila, že jde něco takovýho do kin. Po shlédnutí ale musím konstatovat, že jsem se asi spletla v tom hlavním pointu. Měla jsem za to, že cílem je poskytnout pohled do čím dál se rozrůstající bezgendrovosti, pokusit se vysvětlit, že nezáleží nejenom na vzhledu, což už je trochu ohraný téma, ale taky na pohlaví. Prostě někoho milujeme a je vlastně jedno, co má mezi nohama. Ale při sledování mi přišlo, že jsem si to asi dost přibarvila, protože film zazdil několik skvělých šancí tohle ukázat ještě víc. Předně Rhiannon a A. spolu byli skoro pořád, když byl(a) A. v mužském těle. Přitom nejskvělejší moment filmu, kdy se Rhi ptá "Are you a girl or a boy?" a A. odpovídá "Yes." napovídá tomu, že A. tak úplně gender nemá, nebo ho mění. Ten kdo potom dělal české titulky, to pokazil jako zpravidla všichni titulkáři co dělají titulky do kin (fakt si nemůžu pomoct), tentokrát ale dost geniálně, že i když A. byla v ženském těle, tak Rhi k nim referovala jako k muži. Což mě prostě štve. Hele já chápu, že u nás prostě nemůžeme on/ona zaměnit za oni tak jednoduše jako v angličtině. Ale mohl se ten rod měnit spolu s tělem, ve kterým A. zrovna byl(a). V angličtině tohle řešit nemuseli, protože v druhý osobě tam pohlaví nerozlišujou, no, což byl ten point žejo. Zase ale musím uznat, že plot by poměrně zajímavější, než jsem čekala a celá ta mystická myšlenka byla taky docela dobře vysvětlena. Stejně ale z toho filmu nejsem až tak moc nadšená a nemyslím si, že by reprezentoval tu myšlenku až tak skvěle, že by využil celý svůj potenciál. Knížku jsem zatím nečetla, ale asi budu muset, tak uvidíme. Tři hvězdy mi přijdou celkem málo, ale 4 mi zase přijdou moc, takže možná ještě změním názor. (15.04.2018)

Skvělý námět, z kterého se dalo vytěžit víc. Samotná funkce, kterou má A. k dispozici, je málo rozebrána a vzbuzuje hromadu (ne)logických otázek. Romantika je zde zastoupena více, ale vadit Vám to nebude, protože Angourie Rice to zvládá herecky dobře. U jejích partnerů, kterých v této roli defakto vystřídala několik, je to bohužel horší... (24.08.2018)

Niečo podobne sme tu už mali. Aj ako kratky webserial, aj ako jeho sfilmovanu podobu. Oboje v o dosť lepšom prevedeni. Obzvlašť ta filmova. Ak si však odmyslim zakladnu premisu, ide o celkom slušnu teenage romantiku. (10.05.2020)