Den co den

Every Day si pohrává s dost luxusní myšlenkou, která by v dobrých rukou v sobě mohla skrývat hodně potenciálu - třeba i pro kratší seriál. I když se nejedná o první film s podobným námětem (Vnitřní krásu jsem viděl před mnoha lety), působilo to na mě hodně neokoukaně, byť teda potenciál zůstal z větší části nevyužitý. Ale jako romance to každopádně bylo parádní. Kouzelná Rhiannon je přesně ten typ člověka, kterého si divák zamiluje na první pohled společně s hlavním hrdinou. Angourice Rice se svým půvabným úsměvem v pohodě utáhne celý film, který líbivými teplými barvami a pohodovým soundtrackem buduje fest příjemnou romantickou atmosféru. Jen z konce jsem trochu rozpačitý, ten mi přišel trochu neuspokojivý, nedomyšlený a vůči postavám vlastně docela krutý. (01.10.2022)

V prvním momentě, kdy jsem spatřil, že do kin jde snímek Den co den, věděl jsem, že to musí být výjimečný příběh. Proto jsem se rozhodl, že si nejprv koupím knihu od Davida Levithana a přečtu si ji před zhlédnutím filmu. Nevěřil jsem vlastním očím, když ve mně kniha Den co den probudila již několik let zakopaného čtenářského knihomola a zhltnul jsem ji během dvou dnů. Neskutečně čtivý příběh, jenž nemá nudné místo a na konci dokonce (a bohužel) uspěchá děj do nevyhnutelného vyústění. Během čtení druhé knihy Ještě jeden den (která je napsaná z pohledu Rhiannon) jsem to nevydržel a konečně si pustil film. Hned od začátku mě okouzlila neskutečně nádherná Angourie Rice a taky velmi milý začátek, díky němuž mě pohltila kniha. Postupem minut se mi ale více a více potvrzovaly obavy, že se jedná o nezfilmovatelné dílo. Je velmi těžké si představit jednu osobu za desítkami různých tváří a nevnímat jejich vzhled a hlas. Zde je přenesení slov do obrazu obrovským úskalím. Zároveň se nejedná o příběh, který si zaslouží tak málo času na jeho vyprávění. Hodina a půl na takovýto příběh je hrozně málo času. Projevuje se to nejen ve vynechaných pasážích (takže se vztah A a Rhiannon zdá být několikrát tak urychlený jako v knížce) a v přidaných scénách (které jen prázdně vyplňují děj), ale ZEJMÉNA ve vynechaných vnitřních monolozích A (další důkaz nezfilmovatelnosti této báječné knihy) a taky těch vskutku nádherných Levithanových citátech. Na změnu konce, uzpůsobenou filmovému scénáři, jsem byl naštěstí již připraven. Den co den je však typickou ukázkou, že i když tvůrci dali do filmu všechno, jeho kvality se knize nikdy nevyrovnají. A to je pro čtenáře knížky velká překážka, aby film dokázali docenit. (23.06.2018)

Keďže som už predtým videl kórejský film Byooti insaideu s úplne rovnakým konceptom, tak sa už ten "waw efekt" akosi nekonal. Už som len dúfal, že aspoň dej prekročí tieň spomínaného kórejského predchodcu. Avšak ten nehorázne otravný romantický pátos aj v tomto prípade prekryl celý ten úžasný koncept plný premárneného potenciálu. Takže bohužiaľ, prekvapenie sa napokon nekonalo. Nehovorím, že by ma tento film výslovne nudil, ale pri tom pomyslení, čo všetko by sa dalo robiť s daným námetom a konceptom, tak som viacmenej sklamaný. Škoda toho... Tých zopár skvelých dialógov a zaujímavých situácií v deji ani zďaleka nestačili aspoň na priemerné naplnenie očakávaní. (13.06.2018)

Ne, ve svejch šestatřiceti letech fakt nejsem cílová skupina tohohle filmu. Ale zajímalo mě, zda a kam se posunula ta malá holka, co si pro sebe dočista ukradla film The Nice Guys. Tady to ta holka celý táhne sama a zvládá to se slušnym přehledem, ač jí scénář občas nutí chovat se fakt podivně — protože si to tak zjevně žádá knižní předloha. Věřim, že náctiletý publikum může hýkat nadšením, pro me to jsou takový ty snadno zapomenutelný tři rudý. Nic mě tam vysloveně neuráželo, ale ani kdovíjak nenadchlo. (06.04.2018)

Originální a vtahující zápletka snímku Every Day bohužel nezabrání faktu, že se pod tímto "nánosem" skrývá další průměrná podívaná s klišovitým průběhem a koncem. Škoda, potenciál na originální podívanou od začátku až do konce zde vážně byl. „I've seen the same colour blue fifty different ways through fifty different sets of eyes.“ (09.06.2018)