Sanjuro

Tentokrát nám mistr nadělil oddechový nářez s prvky komedie. Toshiro Mifune je tam namakanej drsňák, který pomáhá devíti uchům s osvobozením správce města a moc problémů mu to zrovna nedělá. Podezříval jsem ho z toho, že by celou armádu dokázal vykuchat sám, ale to by ten film byl asi dost krátkej. Nicméně Kurosawova invence se hodně objevuje u bitek (potok krve na konci rulez) a zvláště se mi líbila asi desetivteřinová scéna tancování devíti hlavních hrdinů se zajatým nepřítelem za zvuků takové rozjuchané hudby. (06.01.2007)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Tohle je jeden z mála opravdu odlehčených filmů, od Kurosawy. Tento film se opravdu nesnaží být ničím více, než akčním filmem. Ale to neznamená, že to není úžasná zábava. Řekl bych, že Sanjuro je ze všech Kurosawů nejakčnější. Toshiro Mifune opět září. Jeho postava je absolutně uvěřitelný charismatický drsňák, který se snaží poučovat mladíky o špatnosti zabíjení. Tento film mu patří. Jinak je film řemeslně odveden na jedničku, takže kromě absence nějakého hlubší zápletky nemám co vytknout. (20.12.2006)

Nu což, rozhodně to není špatné, ale o něco horší než předchozí Yojimbo to je, důvodů je hned několik, za prvé prostředí působí mnohem komorněji, což by problém nebyl, kdyby byl děj zajímavý, jenže on moc zajímavý není, neb je až moc jednoduchý a navíc ho nepodporuje ani jedna zajímavá vedlejší postava, v předchozí části se přeci jen zjevil alespoň nějaký ten sympatický vesničan (tady civilové de facto absentují zcela a místo nich je tu banda blbózních ozbrojenců) a zdejší űberpadouch je totálně a úžasně bezvýrazný, že i kdyby ho místo japonce hrál výjimečně vysoký Wookie se zrzavo-zlatavou srstí, nepomohlo by to, aby působil démoničtěji, nebo padouchovatěji. Tahle to sice zní, že jenom kritizuju, ale to by bylo dosti nefér, pořád je to výborná záležitost, které vládne Mifune a mající docela překvapivé vyvrcholení, které se dokonce snaží dodat určitý druhý pohled. " Dejte si pozor, vzbudili jste mne.. Jsem mrzutý! " (11.05.2014)

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)