Scénář:
Akira KurosawaHudba:
Šin'ičiró IkebeHrají:
Akira Terao, Mieko Harada, Jošitaka Zuši, Hisaši Igawa, Čišú Rjú, Martin Scorsese, Tecu Watanabe, Micuko Baišó, Čósuke Ikarija, Masuo Amada, Majumi Ono (více)Obsahy(2)
Jeden z posledných filmov legendárneho japonského režiséra Akira Kurosawu tvorí osem snových epizód – meditácií o živote, smrti a ľudskej pominuteľnosti. Spája ich autorovo druhé „Ja“, ktoré jednotlivými príbehmi prechádza v rôznych etapách života. Metaforou života je cesta – ako vyjadrenie podstaty ľudského bytia – i ako smerovanie k smrti, ktorá toto bytie presahuje. Na takúto „cestu životom“ vykročí v prvom sne režisérov dvojník-dieťa. Ako nevítaný svedok sa v lese zúčastní svadobného sprievodu líšok, kvôli čomu zostáva na celý život poznamenaný túžbou vydať sa za hranice tajomna a „kráčať za dúhou“. Po ceste pokračuje ako chlapec, hľadajúci v broskyňovom sade svoju mŕtvu sestru. Ako vodcovi bludného horského oddielu sa mu v snehovej búrke zjaví ľadová víla. Ako dôstojník sa stretne s mŕtvymi vojakmi zo svojej roty. Ako mladý maliar obdivuje v galérii obrazy Vincenta van Gogha a tak sa dostane až za obraz a na vlastné oči uvidí majstra pracovať na „Obilnom poli s havranmi“. "Ja" sa stane aj svedkom nukleárnej katastrofy, vyvolanej výbuchom atómovej elektrárne. Ako pútnik zasa blúdi spustošenou krajinou a stretáva znetvoreného démona, oplakávajúceho svoje hriechy. Napokon "Ja" doputuje až do idylickej dediny vodných mlynov, kde ho stotriročný múdry starec zasvätí do tajomstva zdravého života v súlade s prírodou. Prirodzenou súčasťou takéhoto života je i smrť ako potvrdenie a zavŕšenie životnej cesty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Zhlédnuto opět, s odstupem desítek let. Stále silné, hutné, působivé a krásné. ()
Příroda jako zrcadlo našich vlastních srdcí. A zdaleka nejde jen o přírodu, natož pouhou ekologickou propagaci (pak už by nešlo o umělecké dílo). ()
Surreálně zfilmované sny ve stylu haiku. K žadné povídce nemám nejmenší připomínky. Od krásných třeba s liškou přes trochu naivní (van Gogh) až po drsné postapokalyptické vize. Nádhera. Nejsem zvyklej u Kurosawy na barevny snímky ale tady určitě neudělal chybu protože bez barev by to určitě nebylo ono. Záběry rozkvetlých luk a duhou prořízlého nebe byly naprosto hypnotizující a neuvěřitelně náherny. ()
Těžce polapitelný, špatně předavatelný, obrovsky křehký a přirozeně překrásný!...Takhle prostě bych dovedla popsat tenhle neuvěřitelný snímek a přitom bych zdaleka neřekla vše, co mám na srdci.Stačí však říct jen to, že je to jeden z těch skvostů, do nichž člověk musí dozrát, vyrovnat se s determinovaností a pomíjivostí lidského života... Možná právě pomíjivost je to, co jsem si z tohoto snímku osobně odnesla.Když člověk totiž dovede žít s očima dokořán a pozorovat všechny ty věci kolem něj, počínaje krásami a všemi těmi taji z dětství a konče hlubokým spojením s přírodou a vyrovnáním se se smrtí, najednou pochopí, že nic z toho, co máme teď, nebude nám patřit navždy.A cokoliv z toho je proto neopakovatelné a jedinečné natolik, že bychom to měli střežit a hýčkat s něhou a úctou ....ostatně jako svoje sny. ()
Několik opravdu povedených obrázků nezachrání jinak dost nudný povídkový soubor. ()
Kurosawa a jeho fantasy s nádychom japonskej mystiky, hororu a oslavy života. Dosť zaujímavé. ()
Zase taková pecka to není :-) ()
Sen Vrány pouštím na začátku každého semestru jako ukázku toho, jak bychom měli přistupovat k umění včetně setkání s filmem. ()
Je to jeden z tých filmov, ktoré vás prinútia premýšľať o svete. Film nám cez snovú atmosféru prináša pohľad na problematiku ľudstva a jeho spolužitia s prírodou, ale aj na jeho krutú tvár. Rozhodne je to film, ktorý sa oplatí si pozrieť a možno sa zamyslieť nad jeho myšlienkami. Najviac ma zaujali epizódka Tunel a záverečná o živote. Rozhodne vrelo odporúčam. ()
Nebyl to můj styl. ()
Reklama