Černá kočka, bílý kocour

Po Domu za vešanje můj druhý nejoblíbenější Kusturica, na kterého jsem kdysi bez flašky vína nechodíval, protože tenhle film je jedna dlouhá hudebně-obrazová extáze a s vínem chutná ještě lépe. Cikáni v něm jsou mi takhle na dálku opět více nebo méně sympatičtí, ale hlavně ta hudba... Ta hudba je naprosto skvostná. A navíc se u filmu leckterý prostší jedinec skvěle pobaví. Nevím jak vy, ale já se třeba při scéně, ve které se od hlavy k patě zahovněný Dadan otírá kdákající husou, několikrát smíchy málem připochcal. (21.07.2016)

Tsunami emotivní živelnosti za rytmu balkánské dechovky v podobě, ve které jí umí zachytit snad jen Kustorica, a se špetkou magického realismu navrh. K tomu navíc prase trpělivě spásající traband. No řekněte, může něco takového již z principu být špatné? Bohužel ani zde se to neobešlo bez chyb. Od nejvyšší mety sráží film půlhodinovka od počátku svatby. Tam se to na můj vkus zvrhne v až příliš crazy ulítlou záležitost. Film jako takový z vás sice rychle vyprchá, ale energie, kterou vás nabije, tak ta jen tak ne. A to se počítá, jelikož právě to je znakem velkých filmových počinů. "PIT-Bull! Teriéééér...!" (24.01.2007)

Černá kočka, bílý kocour je neuvěřitelně šílená komedie. Chování všech postav dává dohromady dotažený do absurdity, ať už je to gangster Dadan a šňupací kříž nebo starý Grga a sledování filmu Casablanca. Celý snímek zakládá svoji komiku právě na absurdních komických situacích vázajících se na hlavní téma filmu - svatba Dadanovy sestry, doplněných chytlavými cikánskými melodiemi. Vtipy zde použité jsou jednoduché, ale o to účinnější, některé z nich člověka ve filmu rozesmějí až když jsou vidět poněkolikáté (prase a trabant). Osobně mi vadilo Dadanovo "Pit-bull ! TERIÉR !", při němž se divák spíš najednou cítil jako u sledování hudebního videoklipu a ve filmu mi to docela vadilo. Ale rozhodně nikdy nezapomenu na závěrečnou parafrázi na Casablancu ... " Tohle je začátek velkého přátelství..."... (25.12.2007)

Výborný film, který mě velmi překvapil. Ani nevím, co jsem čekal, ale tuhle černou komedii plnou balkánské energie prostě ne. Ať už se vám budou postavy, líbit nebo ne, snímku prostě nevezmete, že vlastně nemá slabá místa a celou dobu si jede a strhne s sebou diváka, který bude jen zírat na to, co sleduje, a jak to funguje. Tady jsou národní vlivy moc vidět a je to strašně dobře. (02.07.2015)

Spolu s "Otcem na služební cestě" asi jediný Kusturicův film, který mám bez výhrad ráda a mýma očima nejlepší z jeho poválečné tvorby. Film vykazuje řadu výrazných prvků jeho uměleckého stylu, především multikulturních motivů, obdiv filmového vidění Petroviće a Felliniho, množství tematických autocitací předchozí tvorby a intertextových odkazů na evropskou poválečnou literaturu s filozofií ztracené generace. Suverénní svět cikánů na Dunaji jako karnevalové panoptikum svérázných figurek je uvěřitelná moderní pohádka a voní láskou k lidem a k životu, což ve snaze zaujmout formou postrádám u ostatních jeho poválečných filmů. (10.12.2007)