Černá kočka, bílý kocour

husy, husy, husy, všude samý husy...........Bizarní koprodukční komedie se stylovou lidovou hudbou a... husy. Od začátku do konce svižná vypalovačka ze života chudých kšeftařů, zlodějíčků a vychytralých mafiánů....husy, husy a husy.......překvapivé nakouknutí do jižanské mentality.......husy.. husy... husy......všude jenom samý husy........... (27.11.2004)

Černá kočka, bílý kocour je neuvěřitelně šílená komedie. Chování všech postav dává dohromady dotažený do absurdity, ať už je to gangster Dadan a šňupací kříž nebo starý Grga a sledování filmu Casablanca. Celý snímek zakládá svoji komiku právě na absurdních komických situacích vázajících se na hlavní téma filmu - svatba Dadanovy sestry, doplněných chytlavými cikánskými melodiemi. Vtipy zde použité jsou jednoduché, ale o to účinnější, některé z nich člověka ve filmu rozesmějí až když jsou vidět poněkolikáté (prase a trabant). Osobně mi vadilo Dadanovo "Pit-bull ! TERIÉR !", při němž se divák spíš najednou cítil jako u sledování hudebního videoklipu a ve filmu mi to docela vadilo. Ale rozhodně nikdy nezapomenu na závěrečnou parafrázi na Casablancu ... " Tohle je začátek velkého přátelství..."... (25.12.2007)

V jednom ze svých nejslavnějších filmů Emir Kusturica dobře dokazuje svoji pověst balkánského Felliniho, a to prakticky se vším, co k takovému označení patří. V „cikánské“ komedii Černá kočka, bílý kocour dominují volně provázané komediální scénky, skeče a taneční a hudební vystoupení, jež vytváří dojem chaotického mumraje. Postavy jsou plné života, expresivních gest. Jedná se o velmi specifickou poetiku kořeněnou místy až slapstickovým humorem. Problematické je, že Kusturicovi cikáni jsou spíše vlastní karikaturou, která stvrzuje snad všechny s nimi spojované stereotypy. Vše je ale v zásadě nekonfliktní (a to, co je potenciálně konfliktní, má být vtipné), což v kombinaci s evidentně prozápadní orientací filmu (postavy se zhlíží v hollywoodských filmech a citují z nich, nebo poslouchají anglicky zpívané písničky) vypadá jako čirý exportní kalkul. (19.06.2013)

Málokterý film mně dokáže tolik naplnit radostí ze života jako právě tento Kusturicův kus. Cikánský temperament smíšený s dny plnými slunce, geniální hudbou, neskutečně pohodovou atmosférou, radostí ze života etc. Emir Kusturica má podobně jako například Jean-Pierre Jeunet (DELIKATESY, AMÉLIE Z MONTMARTRU etc.) zvláštní dar: udělat zábavnou fantasmagorii, která by držela pohromadě, byla dostatečně originální a přitom filmová; prostě, aby takto předložený materiál fungoval jako FILM, nikoliv pouze jako EXPERIMENT. Co si přát více? Snad jen více takových filmů. (19.09.2004)

Divoké balkánské rytmy, všemi směry pobíhající drůbež, kšeftující cikáni, vozidla svařená žhavým sluncem a občasný záběr na prase požírající trabanta. To vše nabízí Kusturicova zběsilá jízda hlubokou cikánskou duší, při které osmahlí bratři sledují uprostřed divočiny v televizi Ohnivé ulice nebo Casablancu s českými titulky a s vědomím, že prací ještě nikdo nikdy nezbohatl, vymýšlejí další levárny. Je trochu smutné, že většinu scénáře napsal sám život, ale na zábavě to neubírá. (02.01.2012)