Dům k pověšení

Kusturica přitlačil na pilu a hned je to znát. Spíše úsměvnou, první část, střídá druhá depresivnější polovina. Psychologická proměna hlavní postavy, mladého cikánského míšence Perhana, je přesně to, co drží diváka v pozoru. Propojení více rovin, občasné až snové sekvence a psychokinetické schopnosti hlavního hrdiny pak dodávají filmu určitý ráz neskutečnosti. Zatím nejlepší Kusturica, kterého jsem zhlédl, a to jsem k tomuhle filmu přistupoval s velkým respektem. (21.01.2008)

První film Emira Kusturici, který jsem viděla, takže nemůžu srovnávat s těmi ostatními, tenhle mě ovšem dokonale nadchnul. Náhled do světa jugoslávských cikánů, když ještě byli cikány. První půlka filmu spíše rozverná, pro civilizované Evropany přibližující celkem reálný život v cikánské vesnici. Postupně sledujeme proměnu hlavního hrdiny Perhana, který se ze zamilovaného a nesmělého mladíčka vypracuje až na „bosse“, který organizuje přisun nového „masa“ do Itálie. No nakonec to nedopadne dobře, jak už to ve správné cikánské tragedii má být, přesto mi bylo při závěrečných titulcích tak nějak milo na duši. Zásluhu na tom má zřejmě i nádherná hudba Gorana Bregoviče... jestli já v sobě nemám náhodou tak trochu cikánských genů... (12.06.2010)

Je to určitě dobrý film, i když mě osobně nestrhnul tak, jak jsem asi původně čekal (hlavně pod vlivem některých zdejších komentářů, které ten film vyloženě vynáší do nebes). Přišlo mi to úmorně dlouhé (zhlédnuto v 142 minutové verzi) a musel jsem se celkem přemáhat, abych to hlavně zpočátku vůbec dokoukal, tak mi to přišlo divné - a celkově se k tomu filmu stavím hodně rezervovaně: ačkoli je obsazení asi výborné, osobně mi většina herců přišla neobyčejně ošklivá (za sebe nemám problém napsat, že film s tak vysokou koncentrací hnusných lidí aby pohledal) a výkon představitele hlavní role vnímám spíše jako rozpačitý, a celkově mi ten film přišel tak nějak naivní, jako jakási zvláštní balkánská variace na hollywoodské příběhy o mladících, kteří se dali na šikmou plochu (při sledování DOMU K POVĚŠENÍ se mi vybavila celá řada takových filmů, což je umocňovalo dojem nudy a pocit, že jsem totéž viděl v x variacích už dříve). S většinou filmového děje o to silněji kontrastuje neobyčejně silný závěr, který mě zarazil svou silou a vytáhl původně nevalný dojem nahoru - posledních několik minut podbarvených skvělou hudbou Gorana Bregoviće jsem si pustil několikrát, jak moc se mi líbí. Hlavně i kvůli tomu skvělému vyústění si myslím, že film za vidění stál, i když podruhé bych ho už vidět určitě nechtěl. Pro Kusturicovy fandy určitě must-see záležitost, pro ostatní lidi pak asi jen v případě, pokud filmy s podobnou "cikánskou" tematikou vyhledávají. (06.07.2016)

Tenhle film je asi to nejlepší, co kdy Kusturica natočil. Film pojednává jen s malou trochou nadsázky o lidech s nimiž se bůh nedokázal dohodnout a odešel, cikánech. O tom jak žili v bývalé Jugoslávii a pravděpodobně i dnes. Není to tradičně šílený film, jaké Kusturica chrlí jeden za druhým, i když i zde jsou občas absurdní momenty. Myslím si, že se režisérovi podařilo cikánům přiblížit a vykreslit je opravdu takové, jací jsou, jak to mezi nimi chodí. Pokud si chcete najít k cikánům cestu, tak vám může tento film notně pomoci. Na konci jsem prostě cítil, že hlavní hrdina Perhan musí udělat, to co udělal a stejně tak je možné pochopit i ostatní postavy. Nebylo snadné tento film sledovat. V první půli jsem měl vlastně několikrát chuť ho vypnout, protože jsem se nudil. Ale ve druhé polovině filmu příběh graduje a drama nepustí až do konce. Dávám tedy 5 hvězdiček i přes to, že v první polovině bych dal tak 2. (25.01.2007)

Analogie k Černé kočce – v první části filmu cikánské prostředí specifikováno stejnými prostředky. Rychlé životní (i filmové) tempo, cikánské donkichotství, hádky, špína, velkohubost, touha po bezstarostném, upřímně – lživém životě. V druhé části filmu přichází naprosté odidealizování – křivé přísahy, loupeže, znásilňování. Cikánská Povaha oscilující mezi bezbřehou živelností a obyčejnou zrůdností. Staré a nové „cikánství“ (babička léčitelka x podnikatelé v Itálii), východ vs. západ (Jugoslávie x Itálie symbolizující peklo a pád). Organické snové scény, hrdina s nadpřirozenými schopnostmi – další typické Kusturicovy motivy. (15.11.2005)