Underground

Kusturica jde prostě mimo mě. Co na tom všichni vidíte? Co na tom je, když tři hodiny někdo neustále ječí, vzříská, chlemtá pálenku a do toho pořád zpívá nebo souloží s ženou. U Kusturici to všichni stihnou dohromady. Tak co bychom chtěli, od chovance Vávry? // 37. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2011 (26.12.2011)

Pre mňa jeden z vrcholov európskeho filmu deväťdesiatych rokov vôbec. Emir Kusturica je jednoznačne najlepší žijúci európsky režisér a jeho Underground ponímajúci 50 rokov juhoslovanskej histórie je hlboký, dojímavý zároveň tak optimistický, tak slovanský, že ho cudzinec len ťažko pochopí v celej jeho bolestnej kráse, ktorá miestami vyvoláva úškľabok, ale úškľabok sardonický. (10.07.2006)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Rodina se rozhádá a země krvácí, trhá se na kusy. Rodina se hádá, ale alkohol teče proudem a všichni tančí. ___ Underground = sled podobenství ve zběsilém tempu. Divák se může snažit odhalit co všechno Kusturica za každý záběr schovává a místy si trochu loknout vody z moře vrstvících se rovin symboliky, nebo nechat působit jen samotný živel na povrchu, a to bez snahy o historický exkurz. V takovém případě bude nejspíš trochu rozezlen místní nesmyslností v návaznosti jednotlivých scén a v logice postav, hlavně ale ochuzen o 90% toho, co se film snaží předat. ___ Kusturica se snažil narvat do snímku hrozně moc a myslím, že to trochu přehnal - nehledě na to, jak úžasný snímek je, při sledování mě nejednou rozčiloval. Na jedno zhlédnutí se nedá pojmout a za druhé zhlédnutí mi asi stát nebude. ___ "Válka není válkou, dokud bratr nebojuje proti bratru." Události na území bývalé Jugoslávie tesknou notou prochvívají každý obraz. Láska k Balkánskému naturelu a smutek i radost nad místními osudy Kusturicovi nelze nevěřit, ať už je tato představa filmovým jazykem (a Kusturicovým náhledem) jakkoliv deformována. ___ Ten jde proti bratru. Jiný bratr hledá bratra - přes mrtvoly. Hrdina se zasekl v časech dávno minulých a stojí v konfliktu vedle pragmatika, který umí tahat za nitky. Syn následuje otce a válka slepých emocí pokračuje. Jednotky UN jsou často neužitečným důkazem bezzubosti a striktně pragmatického jednání světového společenství. Chorvati proti Srbům, Srbové proti Chorvatům, všichni proti Bosňákům, muslimové proti křesťanům, všichni proti všem. Takhle si představuji snímek točený s bolestnou láskou k vlasti (aniž by tvůrce příliš řešil, jestli jde o bývalou Jugoslávii nebo například o jeho rodnou Bosnu). A to nehledě na to, jaké mám na nacionální smýšlení názor, nehledě na vypravěčské lapsy a zmatenost. (02.10.2013)

Goran Bregovič, trúbky, chytľavý hudobný motív, peniaze letia vzduchom, spieva sa, strieľa, kričí...To je typický prvom Kusturicu , ktorý nájdete takmer v každom jeho filme. Úvod je naozaj skvelý, bombardovanie mesta i zoo, čistenie topánok kocúrom(dobre som sa zasmial), výborne zladenie starých dobových záberov s tými novými. Dej samotný o úkryte v podzemí, kde uprchlíci mylne čakajú na koniec vojny 20 rokov je dobrý a dá sa na tom stavať. Film má mnoho dobrých a vtipných momentov, ale nájde sa i niečo zbytočné a skrátenie by filmu pomohlo. Z ešte dlhšieho director´s cut by sa snáď dalo niečo zaujímavé vybrať. Zbytočné mi prišli scény okolo natáčania s dvojníkmi hlavných postáv. Naopak také veci ako strieľajúca opica z tanku vás pri Kusturicovi neprekvapia. Vo výsledku je to taká jeho typická divočina, ktorej by som po niekoľkých úpravách snáď dal plný počet, ale to by som v strižni musel sedieť ja. 80%. (31.05.2013)