Underground

Kusturica má svůj nezaměnitelný režiiní styl, ve kterém rád střídá bláznivě komediální až absurdní scénky s jemným, nenápadným humorem. Vše předvedl i v tomto filmu, který odstrašuje na komedii monstrózní délkou, která je jedním z kamenů úrazu tohoto jinak povedeného snímku. Ačkoliv je film na některých místech opravdu vtipný je zároveň i dost zdlouhavý a převážně vychutnávání velkých veselic režisér občas přehání stejně jako vkládání zbytečných scén, které film zbytečně brzdí (jako např. natáčení filmu - ačkoliv jeho ukončení patří k jedné z nejvtipnějších scén). Věřím tomu, že by se film vešel do dvou hodin, které by určitě byly snesitelnější. (12.04.2010)

Neosloví každého, protože je svérázný v pravém slova smyslu. Pakliže se ale divákovi trefí do nálady, vkusu, srdce, obvykle ho vnímá jako výjimečné balkánské veledílo. Mám to stejně. Mě kdysi Underground také strhnul do svého divokého víru. Vcucnul mě a točil v trychtýři ohromujících výjevů několik hodin a na konci mě vyflusnul. Vyždímanou jako citrón, dojatou a s očima navrch hlavy. ..a ta hudba... Geniální soundtrack Gorana Bregoviče patří do mých TOP 20 CD vůbec. Mám ho doma, taky v autě, na chatě, v mobilu, tabletu, počítači, provází mě životem celé ty roky... Obsahuje totiž vše. Důvěrně mu říkám: všechna bolest balkánu. (01.03.2019)

Kusturicovu poetiku a styl většinou můžu a ve spojení s Bregovičovou hudbou je to vždy zážitek. Navíc umí zobrazit i válečné události hezky v kontrastu s běžnými lidskými emocemi a dovádí to často ad absurdum. Prostě dějiny bývalé Jugoslávie vážně nevážně! Trochu mi tu vadila délka téměř tři hodiny, ale můžu být rád, že jsem neviděl pětihodinový reřisérský střih ;-) to bych asi nerozdýchal. Srdcovka to být nemůže, ale slušné 4* jo a soundtrack rozhodně stojí za to. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.01.2013)

Kontroverzný, a vďaka umeleckej presvedčivosti potenciálne nebezpečný filmový monument, o ktorom sa už popísali tony analýz, diplomoviek a odborných pojednaní. A starý dobrý Emir, čo sa stal zo sarajevského moslima srbským vlastencom a až vtedy naplno uvoľnil svojho filmového génia, nám bude do omrzenia tvrdiť, že sa nejedná o žiadnu propagandu. No aj keď je to iba majstrovská umelecká vízia, ktorá konštatuje, že "tak to proste je" a Srbi, resp. Balkánci si jednoducho nedokážu pomôcť (a tak to proste nie je), viac než kedykoľvek inokedy si tu treba pripomenúť Althusserovu tézu, že každý text, bez ohľadu na to, či si je toho jeho autor vedomý alebo nie, či je to zámerné alebo nie, obsahuje ideologický obsah. A v prípade tak veľkého a prepracovaného diela, akým je UNDERGROUND, a tak nadaného a sofistikovaného umelca, akým je Emir Kusturica, si takú neuvedomelosť dokážem predstaviť iba veľmi ťažko. (17.04.2018)

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)