Underground

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)

Pro mě vzhledem k velkému očekávání, které vyvolaly nadšené ohlasy, komentáře a vysoké hodnocení, asi největší zklamání z Kustoricovy tvorby, kterého mám jinak docela rád. Tohle podobenství mi jednoduše nesedlo, zápletka i v rámci hry s divákem mi přišla příliš absurdní a na můj vkus byl film zbytečně dlouhý, s přehrávajícími charaktery. Celkový dojem: 45 %. (22.06.2006)

Zvyknout si na Kusturicovu balkánskou extravagantnost, agresivní stylizaci a neočekávané kloubení komiky a tragiky chvíli trvá. Na pochybné myšlenkové podhoubí filmu si člověk zvyknout ani nemůže. Underground ale svému divákovi dává dost času na to, aby se do něj ponořil. A v poslední třetině se před ním vyloupne jako nesmírně ambiciózní freska, která nakonec drží pohromadě a Kusturica z ní vytěžil podívanou, kterou člověku dá hodně práce vyhnat z hlavy. Portrét jugoslávské povahy v celé její kráse i ohavnosti, ambivalentní film celým svým konceptem, který nemá v rámci evropské kinematografie obdoby. 85 % (03.12.2017)

V každé době i v té nejděsivější se najdou jedinci, kteří ji dovedou plně využít ve svůj prospěch. Na základě této skutečnosti Emir Kusturica rozehrál společensko-politické satirické podobenství a pod jeho vedením tak vzniklo vpravdě mistrovské dílo, po jehož zhlédnutí si nutně musím položit neodbytnou otázku. Kam vlastně spěje „lidské” pokolení a nebylo by nám lépe jako opicím, jež jsou našimi prapředky? Underground je trpce nadčasový snímek, který zraje jako víno a v balkánském kontextu je až mrazivě přesný, obzvlášť když vezmu v potaz ten odlomený kus země na konci filmu. Snad jedinou výtku mám k natahované stopáži, ale jinak se hluboce klaním panu režisérovi. (95%) (29.12.2020)

Pro mě docela těžko uchopitelný film. Je zde hodně okamžiků, kdy se zasmějete, ale i okamžiky, kdy vám možná bude do breku. Ke Kusturicovým filmům jsem příliš nepřilnul, snad je to tím balkánským nádechem. Tenhle je ale docela vyjímka. I přes delší stopáž se znovu a znovu najde něco, čeho se dá "chytit". (08.06.2011)