Kryštůfek Robin

O sobě asi nemůžu říct, že jsem v dětství žral medvídka Pú. Ano, věděl jsem o něm, o oslíkovi a tygrovi, ale vychoval mě krteček, zajíc s vlkem a Bolek s Lolkem. Winnie the Pooh má cílovku dost nízko, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Až mě překvapilo, jak temnou atmosféru si dětský film dokázal vybudovat. McGregor je sázka na jistotu, ale celou show si pro sebe ukradl někdo jiný. ÍJáček, který je největším propojením se světem dospělých. Jde o milý film, ze kterého skoro necítím Disneyho. (06.08.2020)

(100/2018) / Štýlovo natočený rodinný film, ktorý netuší čo chce vlastne byť. Po väčšinu času je hlavná postava v ťažkej depresii aby sme ku koncu zažili očakávany sladučký happy-end. Ewan to ale dal veľmi dobre a trochu to celé zachránil. Inak všetky plyšáky vyšli na jednotku, ale práve Winnie je podľa mňa docela odpudivý. (6/10) (11.11.2018)

Podobně jako u Alenky v říši divů, se i zde rozhodli jít tvůrci cestou hraného pokračování, kdy Kryštůfek Robin dospěl a po dvaceti letech se opět shledává s Medvídkem Pú a ostatními zvířátky ze Stokorcového lesa. Samotný koncept mi přijde skvělý, kdy musí Robin navíc bojovat s tím, co je pro něj v životě důležité... ale jeho postava je bohužel strašně nesnesitelná. Snímky o nerudných dospělácích se dají udělat daleko lépe (např. Muž jménem Otto), kdy mi přišlo, že role McGregorovi ani nesedí. Medvídek Pú je na druhou stranu naprosto skvělý, ať už po stránce animace nebo perliček, které vypustí. Skoro všechno co poví, má nějaký smysl a člověk se tomu musí zasmát. Hlavní problém je ale ve scénáři, ve kterém se věci dějí náhodou a  protože to scénář prostě požaduje. Nepůsobí to přirozeně a třeba linka se sousedem se pak zcela vytratila. Scénky s Pú si možná i někdy znovu pustím, ale film jako celek ne. Bohužel se to veze na vlně hollywoodské lenosti, kdy radši ždímají známé věci... a ke všemu bez rozmyslu, než aby zkusili přijít s něčím novým. Hodnocení: 45 % (24.04.2023)

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. (19.11.2018)

Christopher Robin nie je klasickým rodinným filmom. Je pomalý, z veľkej časti smutný a pojednáva o veciach vzdialených pre detské publikum. Celý film však pôsobí ako keby sa o kormidlo preťahovali Forster-autor a Forster-najatý remeselník. V oboch prípadoch to funguje na výbornú, no pohromade sa to bohužiaľ bije. Na rozdiel od projektov s podobnými problémami má však tento obrovskú výhodu. Emočne veľmi dobre funguje (áno, aj slzička ukvapla) a v jednotlivostiach je parádny. Dokonca takým spôsobom, že sa mu takmer úplne darí zahnať pachuť nad nešťastnou dramaturgiou. 7/10 (07.09.2018)