Kryštůfek Robin

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. (19.11.2018)

slušný rodinná podívaná,která nedopadla ani zdaleka tak špatně jak sem čekal.Není to sice tak hravé jako třeba Paddington a na vzezření zvířecích hrdinů jsem si musel zvykat,ale jinak tu všechno funguje.Samozřejmě že se všechno točí okolo klišé jako že rodina je důležitější než práce,nebo že si dospělí zapomněli hrát,ale je to tu podáváno natolik nenásilně,že to vůbec nevadí a vlastně to sem i patří.Snad jen ta finální myšlenka,že nic neděláním se všechno zlepší je trochu mimo...70% (22.12.2018)

Potřebuju (a snažím se opečovávát) svůj Stokorcový les. Někde tam vzadu v hlavě, aby byl vždy k dispozici, abych se do něj pravidelně mohl vracet. A věřím, že nejde jen o nostalgické - a idealizující - utápění se ve věcech minulých. Jde o memento: nezapomeň, hraj si. Dřív jsi věděl, že je to důležité. Dřív jsi byl moudrý. __ A přesto zapomínám, a přesto si přestávám hrát. A dny se stávají zítřky místo dnešků, a člověk pak všechno poplete. Zejména to, co je a co není důležité. Přitom je to snadné: důležitý je Pú! (26.08.2018)

Obávám se, že pokud měl film skutečně jen těch 100 minut, tak pocitově vyzněl tak na trojnásobek. Ano, animace postaviček byla skvělá a sedla do toho všeho, ale... Jinak to nebylo nic objevného. Klasická premisa, že rodina je důležitější než práce, natahovaná prostředkem filmu okopírovaném z Where the Wild Things Are. Nějak netuším, co přesně mělo být cílem filmu, protože vás ujišťuji, že raději, než tenhle přespříliš natahovaný film, vážně vezměte své blízké a vyjeďte si s nimi na nějakou expudici - což je asi právě pointou filmu. A to je, vážení, co? Paradox. --- 2,5* (03.11.2019)

Těžko se tomu věří, ale nevyvolalo to u mě žádné emoce. Když tu čtu, kolik lidí film dojal, říkám si, že je něco špatně. Asi pro mě málo vtipné, málo dojemné, málo roztomilé, málo....prostě nějak všeho málo. Pú je vyloženě jedna z nejvíc depresivních filmových postav ever! Možná je to jen moc dospělé. (09.08.2019)