C. a k. polní maršálek

Vlasta Burian si dvanáct let po smrti monarchie odvážně tropí šprťouchlata z poměrů v rakousko-uherské armádě, ostatní postavy vyrábějí humor pro hospodyňky (paní Monczáková terorizuje uťápnutého manžela, důstojnický sluha omdlévá při spatření špiona etc.), k tomu jedna povinná romance a několik pěveckých čísel, mezi tím spousta vaty – a první česká zvuková komedie byla na světě a byl to panečku sukces. Ukoukat to celé je dneska spíš za trest, ale dávám tři hvězdičky z respektu k tomu, jak se autoři statečně poprali s možnostmi nového média (dokonce je tam i pár neumělých zvukově-obrazových gagů – a pak ovšem ten dojemný zvukařův výkřik „Pššt, ticho!“ zapomenutý uprostřed milostné scény). (20.05.2018)

Zámena postáv ako obľúbená zápletka tej doby vo filme jedného muža, ako to už u Buriana býva zvykom. Svojimi dlhými výstupmi a grimasami nedá veľkú šancu ostatným na pritiahnutie pozornosti. Keďže je to jeden z prvých zvukových ČS-filmov, tak netreba celkom odsúdiť slaboduché dialógy, ale nedá sa povedať, že by som sa bavil. (19.07.2013)

Shlédl jsem a byl jsem spokojen, nad míru co jsem očekával. Proč? Pan Burian opět předvedl pořádek, jak jsem již předznamenal v To neznáte Hadimršku. Tentokrát to snad bylo ještě silnější stylem výhružek, typu: Jestli to prozradíte, tak vás nechám zastřelit kanonem. V dnešní době již můžeme závidět procesí, jaké se vytvořilo kolem polního maršálka. Všechny ženy si vzali to nejlepší oblečení, protože to byla kulturní událost. Všimněte si a podívejte se na místa narození herců. Všichni se narodili v Rakousku-Uhersku. A právě tak skvěle nám zdokumentovali svoji dobu, nám jejich potomkům. Snad i my se dobře zhostíme podané ruky a dál poneseme číši, kterou nám tak skvěle vymodelovali a připravili ve světě filmové kultury první a nejlepší čeští herci v čele s panem Burianem, Plachtou a dalšími. Tento film mě závěrem velmi potěšil, neboť dopadl shovívavě a přiměřeně. Obludný a podlý špion byl nalezen. 4 hvězdy a klobou dolů... (30.09.2008)

** Vlasta Burian ** polní maršálek na inšpekční ceste, špión a vojenské cvičenie, kabaret * Československá komédia z roku 1930, ktorú natočil Karel Lamač, je príbehom inšpekcie vo vojenskom útvare. František Procházka (Vlasta Burian) je penzionovaný vojak, prichádza za synovcom Rudym Ebrlem (Jiří Hron). František Procházka, srdcom stále vojak, nájde uniformu c. a k. polného maršálka a uskutoční plánovanú inšpekciu - vyhlási vojenské cvičenie, vedie reč k dôstojníkom, odhalí špióna, ale aj povečeria s veliteľom Přecechtělom (Theodor Pištěk) a jeho rodinou - manželkou (Helena Monczáková) a dcérou Lili (Máňa Ženíšková) a pomôže synovcovi k zasnúbeniu s Lili. Film je skvelá komédia s brilantným vtipom a komikou geniálneho Vlastu Buriana. (01.02.2011)

Lamač se od začátku filmu satiricky pouští do vojenské vrchnosti a celého vojenského systému. Zobrazuje člověka, který vyšoupnut z celého sytému rozkazů a nařízení prožívá "životní krizi, ze které se může dostat jenom návratem k vojenské službě. Ve své kůži se cítí jenom sám ve svém poslušném světě nebo mezi kumpány v hospodě, kde se zachovává určitý systém, ve kterém je nahoře. Poté se mu naskytne se mu příležitost ještě jednou obléct uniformu a splnit si své sny... Film ukazuje určitou hloupost celého vojenského systému, ukazuje neupřímnost a pouhou formální stránku mezi vojáky. Nejvíce se pouští do samotného velení, a to už titulní písní, nebo třeba hláškou : "Diť nemůžu mít rozum když jsem polní maršálek." Snímku samozřejmě převažuje humorná stránka, a tak veškeré rýpání a odsuzování je zobrazeno humornou formou. Tím chtěl podle mě autor ukázat, jak přílišná snaha o podbízení nadřízeným působí humorně. Motiv záměny není u Buriana ničím novým (Přednosta stanice, Revizor), jeho herectví je opět skvělé. 75% (23.01.2011)