Ducháček to zařídí

Zábavná komedie o Janu Ducháčkovi (skvělý Vlasta Burian), který jako ředitel advokátní kaneláře řeší finanční nesnáze významné šlechtické rodiny Rispaldiců. Předvádí tolik elánu, že nejednoho dokáže přesvědčit o opaku, jako šelma se vrhá po své kořisti a hnacím motorem je mu tříměsíční placená dovolená. Další zajímavé postavy: nešťastný dr. Jiří Faukner (Ladislav Hemmer), který nakonec dosáhne svého cíle a smí pojmout za ženu Julii z Rispaldic (Adina Mandlová), protože stejně nemohla pracovat, dále její zhýřilý bratr Ervín (Karel Máj), jejich matka Alžběta z Rispaldic (Milada Gameová), vždy aristokraticky náročná, nemohoucí dědeček Quido Krištalovič (Čeněk Šlégl), bývalý korvetní kapitán, Jan Rabas (Václav Trégl), který touží po rozvodu a bankéř Zamoski (Theodor Pištěk), který se omylem a "pod hrubým nátlakem Ducháčka" přizná k podvodu. Příjemně hravá komedie, která chce bourat společenské a třídní rozdíly. Krásné přání. (23.04.2010)

Jeden z nejlepších Burianových filmů a nadstandard režiséra Lamače. Příběh z advokátní kanceláře, kterou řídí prostořeký Ducháček, má dobrý Wassermanův scénář podle úspěšné divadelní hry, a navíc Burian ve své roli neexhibuje nad únosnou míru. Pětadvacet v českých na stole má své konotace i do dnešní doby. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=YLxhsk4AUc8 (15.03.2009)

JUDr. Primitiv zamilovaný do rozmazlené dcerušky z idiotské rodiny, která nezná své majetkové poměry. Někdejší dojem byl skvělý, neměl jsem si to už pouštět. Burian a jinak nic, to může fungovat u takového filmu, jako je Přednosta stanice, kde je to "nic" důsledné (a kde má král Vlasta navíc skvělého nahrávače v Marvanovi), ne však u filmu stavějícím na obludné červenoknihovničkové úchylnosti. Navíc: skvělé Burianovy skeče jsou nejednou říznuty fousatostí až trapností. Navíc: Burianem se hloupě přeplácává (viz např. finální scénu na lyžích). Navíc: v předvečer Mnichova agitační komedie o starých monarchistických strukturách? To jste upadli, občani, ne? Z původních čtyř hvězdiček mám po čerstvém znovuzhlédnutí chuť ponechat jen dvě, třetí přidávám pro případ, že už tehdy šlo o parodii. (27.09.2011)

Po U pokladny stál patrně druhý nejvtipnější Burianův film, přesto jednu hvězdu strhávám... Protože až pár Burianových fórků nebyla ona protivná aristokratická rodina vůbec potrestána, když tedy nepočítám vytrhnutí chlupu z brady Gampeové. A přitom ta stará existence by si taak zasloužila, aby chvíli máchala s hadrem a vytírala podlahu, a Ervínek si taky mohl hodit brigádu v nějakém tom předválečném JZD, vídle a kolečko s hnojem by mu náramně slušely. No a Adina alias Žili by mohla máchat s hadrem spolu se starou existencí, neboť jí nechybí jedna zásadní vlastnost, kterou má mít správná uklízečka - totiž protivnost. (29.12.2014)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)