Dobrá znamení

Pratchettův styl (a částečně i Gaimanův) je na první pohled pevně ukotven v literární formě a je obtížně převeditelný do jiného média, aniž by výsledek šustil papírem. Ve větší či menší míře je to vidět na starších filmech i adaptacích pro divadlo. Jenže Dobrá znamení skončila v těch nejlepších možných rukou – v rukou jednoho ze spoluautorů, který dobře ví co a proč funguje v knížce a jak by to mohlo fungovat v její adaptaci. Zároveň Neil celou dobu pracoval s Terryho stínem nahlížejícím přes rameno a když už by málem udělal zbytečný kompromis a nechal vyškrtnout nějakou hezkou scénu (flashback s čarodějkou Agnes k tomu měl blízko), napadlo ho co by na to tak řekl Terry, který v jednání s kravaťáky nikdy neměl moc trpělivosti, a kompromis se nekonal. Nejhůře převeditelné části knihy byly pasáže psané čistě z vypravěčského nadhledu, přitom se v nich ale skrývá tolik vynikajících momentů a vtipů. Seriálu se to podařilo vyřešit voice-overem Boha s hlasem Frances McDormand a funguje to perfektně. Minisérie je věrnou adaptací, ale ne doslovnou. Něco se samozřejmě nevešlo, něco bylo redukováno jen na malé odkazy jako třeba Elvis nebo cédéčka Queen v autě. Čtenáři knihy si tohle všechno samozřejmě užijí víc, ale celkově jsou Dobrá znamení přístupná všem, ztrácet v nich nebude ani divák neznalý původního románu. Z devadesátých let předlohy se seriál posouvá do současnosti, čili se stejně jako kniha odehrává v době svého vydání. Retro zasazení by tady bylo zbytečné a motivy Dobrých znamení jsou ostatně stejně aktuální teď jako tehdy. Někde se zkracovalo, jinde se ale zase přidávalo, mimo jiné i proto, že příběh v šesti epizodách je zkrátka potřeba gradovat trochu jinak než román. A proto, že není žádoucí aby na delší dobu zmizely ze scény dvě hlavní postavy. A tak jsou v seriálu navíc například další andělé v čele s Gabrielem (Hamm), které si Gaiman vypůjčil z nápadů pro případné pokračování původní knihy, o němž se o několik let dříve s Pratchettem začali bavit. A ve třetí epizodě přibyl vynikající průřez Azirafalovým a Crowleyho vztahem v průběhu dějin a zásadních biblických událostí. Asi nejočividnější změnou je posunutí anděla a démona více do popředí, oproti Adamovi s kamarády, Anatémě nebo čtyřem jezdcům. Dává to smysl, Azirafal s Crowleym jsou nejatraktivnější postavy příběhu a i díky svým představitelům snadno zastiňují všechny ostatní. Oba herce obsadil přímo Gaiman, bez castingu, a oba jsou se svými lahůdkovými hereckými projevy trefami do černého. Jak Sheen a jeho uhlazený, mírně upjatý a zdánlivě bázlivý anděl skrývající pořádný kus odvahy, tak Tennant a jeho stylový padlý anděl s cynickou slupkou. A právě tohle přátelství je tlukoucím srdcem seriálu. Tím spíš v době, kdy se silné citové vztahy ve fikci omezují převážně jen na ty romantické. Značná část tvůrčího týmu se rekrutuje z Gaimanových přátel anebo fanoušků, kromě již zmiňovaných třeba ještě Tori Amos, která nazpívala závěrečnou písničku A Nightingale Sang in Berkeley Square, Jon Hamm, jehož casting vypadal tak, že na Gaimanovu nabídku, jestli nechce hrát v Dobrých znameních, obratem poslal jednoslovnou odpověď: "Ano", nebo Nina Sosanya (sestra Mary), která byla velkou fanynkou předlohy. Takže spoustě zúčastněných ani nebylo příliš potřeba vysvětlovat o jaký tón se mají snažit, ale už dopředu měli docela přesnou představu. A bezchybně trefují onu zdánlivě naprosto seriózní hereckou polohu, která jen umocňuje komediální efekt dialogů. Minisérie drží velmi hezky pohromadě, až má opravdu blízko k šestihodinovému filmu, za což si rozhodně zaslouží pochvalu i Douglas Mackinnon (Doctor Who, Sherlock), který režíroval všech šest epizod. Díky spolu-produkujícímu Amazonu měl projekt štědrý rozpočet a může se chlubit velice slušnými triky a výpravou. Obzvlášť vyčnívají fantastické kostýmy, v. současnosti i v rozličných historických etapách. A celý seriál doprovází vynikající soundtrack, kde nechybí ani poctivá dávka obligátních Queen. Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen linka mladého Adama Younga a jeho kamarádů byla v druhé polovině přeci jen příliš rychlá a zasloužila by si pár scén navíc. Dobrá znamení zpracovávají a komentují spoustu témat, velkých i malých, od náboženství a mýtů až po dopravu v Londýně a péči o květiny. Především je to ale příběh o přátelství a o lidskosti v kulisách konce světa. Vyprávěný s typickým pratchettovským humorem a „kousavým humanismem“ a s obrovskou kadencí citovatelných hlášek. Tahle dlouho očekávaná adaptace se zkrátka povedla prakticky nejlépe, jak mohla. (29.03.2020) (méně) (více)