La Llorona: Prokletá žena

La Llorona je taká mexická potvora, ktorej prízrak prechádza svetom a berie si do záhrobia deti, na ktoré narazí. Dostatočne strašidelná ľudová povesť sa stala vítanou devízou rozrastajúceho sa hororového vesmíru Jamesa Wana, ktorý tentoraz dohliadal len z pozície producenta. Linda Cardellini je v úlohe matky, ktorá zúfalo bojuje o svoje deti, úplne božská a jej charizma vás donúti držať jej oba palce aj napriek chatrnému scenáru. Ďalšie plusové body získava Chaves za postupné budovanie napätia v prvej polovici filmu, kde sa prejavuje jeho cit pre hororové momenty. A drobnú pochvalu si zaslúži aj postava hlavného vyháňača (Raymond Cruz), ktorý prekvapivo prináša chvíľkové odľahčenie jemným humorom, ktorý do hororového prostredia zapadol rovnako prirodzene, ako sa to pred časom podarilo v hitovke To (2017). (21.11.2019)

Samozřejmě chápu, že v hororech jsou nadpřirozený bubáci, takže tam úplně neplatí normální fyzika, ale jako vocud pocud. Zložena Jorona jednou může skoro cokoli, třeba se zneviditelnit nebo procházet zdí, a jindy zase ani neotevře okýnko u auta, když podržíte kličku. Přestalo mě to asi tak po půlhodině bavit. Příště ať si tvůrci nejdřív rozmyslí, jak to je. (20.07.2021)

„S děťátky jak s koťátky.“ Kovářova kobyla chodí bosa a děti sociální pracovnice taky. Nečesané, nemyté, La Lloronou honěné a otřískané jak rendlík po babičce. A co na to máma od fochu, odbornice na týrání? Vidí popáleniny (!) a spokojí se se synovým: „Já jsem spadl.“ Děti vůbec měly s matkou roku výborný vztah, neříkaly jí vůbec nic. ZÁHROBNÍ OKÉNKO: [][] Čulibrk Rafael chtěl s La Llronou bojovat? Tss. Nevěřil jsem mu ani krucifix mezi očima. Ꙭ V dramatických scénách se tvářil neadekvátně situaci, očividně duchem nepřítomen. Ꙭ Rozmístil tři prdele svíček, hodinu je zapaloval... a baba mu je jedním vrzem sfoukla! A on? Nic. Ꙭ To se mohl na svíčky vyprdnout, ušetřil by čas i prachy. Ꙭ Gilmour93 v něm viděl zachmuřeného šamana, já spíš zadumaného pedofila, hloubajícího kudy tudy do skříně, za dětičkami. [][] Proto jsem nefandil jemu, ale La Lloroně, zhrzené polednici s chabrus morálkou. Ta vám z bytu udělá mrdník a pak si lážo plážo zaplave v bazénu svěcené vody. (11.06.2024)

Sí, sí, esa es ella, La Llorona, ella quiere a tus hijos, ¡quiere dos hijos ! Mám rád, tyhle městské legendy, ale tady se to promarnilo a to jako dost fest. Předvídatelné lekačky, které ani nelkají, sice zamrzí, ale největší problém spočívá v tom, že to neni vůbec děsivé, neni tady žádná atmosféra, nic co nahánělo hrůzu nebo aspoň znechucovalo. Nemluvě o tom, že zde vůbec nevyužil ten Mexický potenciál, který tohle téma nabízí. Samotná La Llorona, taky neni zvlášť děsivá, neni groteskní, neni nechutná, v obličeje je bílá a za nehtama má špínu, než nějaký exorcismus, tak by potřebovala vykoupat a nalíčit a byla by v pohodě. Děcka i mamka, mají svoje slabší chvíle a tak mají potřebu se chovat hloupě a předvídatelně. Jediné co stojí za zmínku, je odpadlý kněz, který je úplně top a dává filmu aspoň nějaký směr. Plus je tady jeden z nejvíc vtipných momentů, jakože vůbec. Návrat shol’vy Bra’taca, snad ani nebudu komentovat. (17.04.2019)

Má osobní encyklopedie všeho, co nemám rád na (mnou milovaných) hororech. Tuctové, šablonovité, s dokola (a dokola) stejným rytmem, snaha o děs vytvářená pouze prostřednictvím scén završených jump-scares, s nefunkčními postavami (wannabe badass renegade) a nulovým tahem na branku. Ale ano, ten film má své místo: středa, 23:45, Prima. A pokud počas filmu slyšíte někoho plakat, nebojte, jsou to jen diváci. (22.07.2019)