Potvora

Fakt pure realism of relationships. Celou dobu mi to přišlo, že ta ženská je větší svině, než asi fakt byla (možná tomu napomohl i název filmu), pak když jsem se nad tím zamyslel, vlastně to možná nebylo v ní, ale každá holka je svým způsobem tak trochu manipulativní sviňa :) Možná mi to tak jen příšlo, ale přesvědčivé... (10.01.2020)

V první polovině filmu jsem si říkala, že takové věci se ve vztahu dějí a umím si představit že se do nějakého podobného konfliktu dostanu i já sama a pořád jsem se na to dokázala podívat z obou stran, jak z pohledu partnera, tak partnerky. V normálním životě by ale lidé nakonec měli dojít do nějakýho kompromisu. Ovšem to co se dělo v druhé půlce filmu už bylo hodně přes čáru, protože něco takovýho co tam pronášela hlavní hrdinka dokáže člověku, kterýho by měla mít ráda, říct jen největší psychopat. Konec dost nepochopitelný, pokud by mi někdy někdo řekl takový věci, co ona jemu, tak už ho nikdy v životě nechci vidět a tudíž si za to tak trochu vlastně může sám. I když kdo ví, možná to tak bývá, když se pomalu přikládá pod kotel, člověk ztrácí nadhled. Hodně se mi ale na filmu nelíbilo vykreslení všech ženských hrdinek, podle režiséra je asi každá žena hnusná mrcha a když po chlapovi chce, aby se z poloviny podílel na domácích pracích a byl schopnej se o sebe postarat, nedej bože se při nějaký výjimečný události postarat i o partnerku, tak to asi znamená, že je strašně utlačovanej chudáček, kterýmu ženy sebraly všechny jeho práva. A to že musí otcové z piva domů, aby hlídali děti, na tom je něco divnýho nebo co? Je jasný, že když už si je udělali, tak se o ně budou muset kurva taky starat ne. To fakt neznamená, že jsou šikanovaný... Chápu, bylo potřeba zajít do extrému a pojmout to jako psychologickou sondu do světa bezcitných ženskejch, co nemají city a svý partnery jen vysávají a i proto se mi film líbil, protože pohled je to fakt zajímavý, na druhou stranu ale nebylo nutné takhle vykreslovat všechny ženy, jako by žádná ženská nemohla bejt v pohodě. (26.08.2018)

Názov prejudikuje obsah filmu a tým sa určitým spôsobom prezrádza jeho smerovanie, aj tak si však snímok udržuje vlastné napätie. Že dokáže žena prevrátiť mužovi život a domácnosť je všeobecne známe, v tomto prípade je jasné od počiatku, že Rasmusova priateľka Maria tlačí príliš na pilu. Páčilo sa mi nastavené tempo postupného rozkladu vzťahu, dostávalo sa pod kožu a pomaličky deformovalo ich lásku. Veľavýznamné pohľady hlavnej predstaviteľky do kamery v inkriminovaných scénach dodávajú snímku až démonický význam. (02.09.2018)

Takhle to dopadne, milé děti, když vezme do ruky kameru zhrzený chlap. Intimní vztahové drama je pojednáno jednoznačně subjektivně s misogyním pohledem na všechny ženy, nejenom na manipulativní hlavní hrdinku. Zatímco mužská zábava je trochu dětinské kamarádství, partičku bavících se žen ukazuje film jako klubko upištěných slepic, které muže potřebují jen k tomu, aby se jim vysmály poté, co od nich získají zajištění. Pak je ještě rafinovaně trápí tím, že po nich chtějí tak šílené věci, jako občas pohlídat děti. Všechny ženy jsou tady zlé karikatury. ___ Byla to zábava, s dobrými a přirozenými hereckými výkony, ale režisér má evidentně problém. (09.05.2018)

„Chybíš mi, Rasmusi. Nebo jsem to neměla říkat?“ Máloco popisuje nevyrovnaný vztah tak trefně a naléhavě. Ano, někdo film odpálí s tím, že má ryze mužský pohled na věc, Rasmus je slaboch, režisér si nejspíš řeší svůj dřívější vztah atd. Ale to by byla škoda. Tato studie ne až tak ojedinělého vztahu je totiž ohromně zajímavá a chytlavá. Nenápadností manipulátorky (vše začne obědem u rodičů), omotáváním si zamilovaného kolem prstu a jeho přetvářením dle svých představ (změna stravy, interiéru, názorů atd.), falešným ústupem při vzdoru a oplácením ve formě naschválů až k bezcitným slovním útokům (ten opovržlivý výsměch ničí) a „konci“ (amen). Ač je film spíš vážný, často jsem se u něj chápavě smál (ala „já vím, jak ti je“), a to stačí, že člověk zažil na vlastní kůži či ve svém okolí jen hrstku toho, co Rasmus (smutné je, že takhle skončí nejeden z nás, a to více či méně dobrovolně). Vytknul bych jen ty 2 uvědomělé pohledy do kamery, jinak celkem s přehledem 5*. „Já nejsem nebezpečná, nebo snad ano?“ - „Ne.“ (28.10.2018)