Poslední semestr

Už jsem se tady na téma rakovina ve filmu několikrát vyjádřil a na snímky, kde jede scénář po lajně diagnóza- patos- patos- patos- smrt, jsem už přímo alergický. Jakoby nestačilo, že je toho plno všude kolem mě. Tenhle námět mě osloví jedině v tom případě, že ho tvůrci uchopí alespoň trochu netradičně. Tady se to dlouhou dobu dařilo, takže čtvrtou hvězdičku sežral nádor až v závěrečné třetině filmu. Johnnyho Deppa jsem si užil, Zoey Deutch byla potěšením pro oko a větší část filmu mě hodně bavila. (03.03.2020)

Poslední tažení učitele Richarda životem, po tom co se dozví tragickou diagnózu. Rozjezd byl hodně slibný ale po půl hodině to upadne do neskutečné nudy a konec se snaží zahrát na citovou notu ale pod tíhou špatně načasovaného černého humoru, se to utopí v šedi. Některé scény třeba se studentem v kanceláři byli hodně bizarní. Bohémský život s alkoholem a marihuanou nebyl vůbec záživný. Z Deppa jsem začal mít neskutečnou depku! 4/10 (02.03.2021)

Na tenhle film jsem natrefila náhodou a nečekaně a i když není úplně o pohodě, tak je natočený pohodovým způsobem. Johny Depp mě nikdy nepřekvapuje, on prostě hrát umí,ale tady mi fakt sedl jako p.del na hrnec. Jen té Zoey Deutch jsem pořád nepřišla na chuť. Smutno hořká komedie s příjemnými vedlejšími postavami, které mají své trble a jsou každá tak odlišná, že to nemůže být nuda. (13.09.2019)

Překvapivě hodně umírnění Depp, který tu dává vzpomenout na své počátky, kdy ještě neexhiboval v obličejových kreacích a přepálených maskách, a dává tak na odiv své herecké schopnosti, kdy jak vidět, když chce, je stále ve formě. Jen trochu škoda, že zrovna ve filmu, který je sice objektivně dobrý, ale jedle podle 1000x viděné šablony, kdy absolutně nic nemá šanci překvapit, a vše se odehrává podle dopředu dané šablony žánrového filmu o umírajících člověku, který chce ještě vyzkoušet co se dá. (28.07.2022)

Další pseudointelektuální variace na omšelý krédo "live your life to the fullest", která nepochybně osloví všechny #YOLO proponenty z Instagramu, ale ve skutečnosti je tak prázdná, jak je Harveyho pytel plnej. --- Však si to v rychlosti shrňme. *SPOILER* Richard na prahu smrti několikrát zalituje, že si neužíval, jak by bylo (ehm) zdrávo, ba dokonce nebyl schopen náležitě "ocenit svou smrtelnost" (right... sure), přitom se o jeho dosavadnim životě dozvídáme vcelku to, že... um... toleroval zálety svý manželky, aniž by jí to kdy jaksepatří oplatil? Při srdceryvnym loučení s dcerou, která se z nějakýho důvodu o všem dozvídá až jako poslední, jí Richard klade na srdce, aby "pokračovala v nastoupený cestě", a že je "mnohem víc", než by si jako otec kdy mohl přát, přitom se o ní dozvídáme vcelku to, že je... um... lesba a s první přítelkyní jí to nevyšlo? Když se Richard konečně odhodlá k oblígátnímu proslovu ke třídě a neméně obligátně klade svym studentum na srdce, že právě oni jsou tou smetánkou společnosti a nesmí se nikdy spokojit s průměrností, divák přitom vcelku může vycházet... um... ze tří standardních referátů, pár nestandardních brownies, jednoho blowjobu a jednoho ploužáku? Right... sure. --- Takhle, pokud člověk vytrvale čte mezi řádky, nepochybuju o tom, že si ve vlastní hlavě může vykouzlit fenomenální snímek. Ale sám o sobě The Professor působí přinejlepšim jako náhodně poslepovanej odpad, co zbyl po tvůrcích Waltera Mittyho. (18.05.2019)