Bábovky

Já to i četla. Kravina non plus ultra, mizerně namaštěná nesympatickou Třeštíkové snachou, o spisovatelství nemůže být řeči, ale obal to mělo fešný. Při čtení si musí jeden na papír kreslit graf, aby věděl kdo je v referátní slátanině zrovna kdo, ale nejsmutnější na tom je, že se čtení k rybníkové vodě označuje za knižní bestseller. Naštěstí máme i spisovatelky vynikající, které nepotřebují přehršle rozdováděných kamarádek-celebrit, které by jim zcela nekriticky dofukovaly sebevědomí, obsazovaly je do videoklipů a dělaly z nich píšící ikony, protože tyhle šikovné literátky psát umí. Jsou to například Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková či Lenka Horňáková- Civade. Tímto je zdravím, dámy, radost vás číst! Na Bábovky jsem se vypravila ze zvědavosti, protože to mi řekni, že tohle někdo bude chtít točit. A za další tuším v kostech další lock down, takže jsem si s pocitem, že jdu do bijáku vůbec naposledy v životě, vybrala cosi, co mě zajisté vytrhne z uondané letargie a já budu moci chvíli nadávat na někoho jiného. Ale nakonec jsem byla vcelku překvapená. Ve srovnání s předlohou je film o několik facek lepší. Mám za to, že to bude zásluhou Rudolfa Havlíka a pokud ne, autorka by měla zvážit přesedlání od neumětelského skazkování, do profese scénáristické. Jak ji nemusím, tak mě předloňská komedie s Aničkou Polívkovou pobavila a jestli se nepletu, tehdy se Radka, provdaná za Třeštíkové syna, na scénáři také podílela. Film je z lejna upletený, vachrlatý, ale skorobič. Se zájmem jsem sledovala, co z toho bude, ale... nebýt postižení četbou, byla bych přísnější. Pochopitelně o žádného Iňárritu nejde ani omylem, ale vydržet se to dalo. Co se týče vyobrazených přitroublých žen a mužů, k tomu lze těžko cokoli vyšpekulovat, protože nechápu, co mělo být záměrem autorky. Na sílu uměle poslepované bábovkou, "děsně rafinovaně" prolínající se, nepochopila jsem to v knize, ani na plátně. Samostatné epizody by mě zaujaly víc. Stejně nejde o příběh jako takový, přestože pokus u ucelení proběhl. Ovšem kýčovitě tragický, hlavně byl z jiného filmu. V jednotlivých sekvencích zajímavě zahrané, bohužel se i často přepáleně tlačilo na pilu. Zejména Marek Taclík si v tomto směru hodně zkusil. Patrně měl obecenstvo pobavit, to ale příliš nedopadlo. Jana Plodková je moc fajn vždy a ve všem, ovšem pakliže kamera přidává 10kg, dost mě zarazil stín, který mé oko stěží zahlédlo. Barbora Poláková v roli osoby na ránu- na ránu, ale Lenka Vlasáková a slečna, co hrála její dceru- ty se mi líbily nejvíc. Sečteno, podtrženo: afektované, ale s krásnou hudbou, hezkou kamerou, až moc uhlazenou výpravou a několika dobrými momenty. Komedie možná tak pro cyniky, přičemž ke dramatu to má fest daleko. Několik zoufalek se v tom potěšeně najde, ale určitě je to neposune jiným směrem. Nic pro ambiciózní zuřivé feministky, rovněž chlapy to nasere, ale reklamní lobby hřímá, jaká je perfektní návštěvnost. Já dodám, že jsem se na to mrkla sama ve velkém sále našeho multi bijáku, což bylo na celém představení nejlepší a na další projekci, než jsem pokecala s obsluhou, nepřišla slovy ani noha. A protože jsem v dobrém rozmaru, přihodím i jednu cennou radu bloudícím slečnám zdarma. Děvenky beznadějně zapletené v ženáčích či zavztahovaných donjuánech, ten skutečný formát chlap, ten zná své místo, aniž byste musely zvednout obočí. Pokud jste pro něj ta pravá, nezastaví ho nic. Ani sebevražedně přiotrávená manželka, nebo plačící děti. Ten je rozvedený a přistavený tam, kde má být i s kuframa, přičemž svou minulost si vyřeší sám a od vás se už navěky nehne. Bavíme se o tom správném, pro vás pravém chlapovi. Do nevydařeného manželství může vstoupit kde kdo, na tom by nic nebylo, ale nalhávat si u každého flirtu nějaké iluze, někoho káznit, prosit, manévrovat, či dokonce roky vyčkávat? Cože? Když je to ono, jde to úplně samo. Nepodceňovat muže! Spousta je jich děsně fajn a pro svoji srdcovou dámu by se rozkrájeli. No ale samozřejmě dramatická masochistka, která si ráda sama nad sebou popláče, nezná svoji cenu, ta si to musí odžít jinak a dobře jí tak. Ale zase na stranu druhou, může být předlohou pro postavy v mizerných knihách nebo filmech. Což je taky cesta. :) (08.10.2020) (méně) (více)