The Russian Job
The Russian Job
Obsahy(1)
Automobilka Lada v Toljatti měla v sedmdesátých letech západnímu světu ukázat zázrak sovětské prosperity. Byla dokonalou utopií, o které se nikdo neodvážil pochybovat. O více jak čtyřicet let později prodělává miliardy rublů ročně a pomalu se rozpadá. A nikdo se jí neodváží dotknout. Švédský krizový manažer má v upadající továrně předvést zázrak kapitalistického obchodního modelu. Bo Inge Andersson, bývalý voják, který už jednu ruskou automobilku vzkřísil, přichází do Toljatti s malým týmem a velkým cílem. Stát se prvním cizincem, který společnost dovede k zisku. A nikdo se mu neodváží vzdorovat. Zatím. S prvními kroky k záchraně se odhaluje podstata světa kolem. Sovětský sen v nadživotní velikosti za sebou zanechal jen opuštěná letní střediska a provinční vojenské přehlídky. Velké plány pro obyvatele Toljatti nic neznamenají. Co udělají, až jim někdo začne obracet svět vzhůru nohama? Švéd v Žigulíku je příběh o velkých plánech a ještě větší absurditě. (Pilot Film)
(více)Videa (1)
Recenze (53)
Ideální start letošní Filmovky. Podle režiséra chtěl Bo Andersson docílit soudního zákazu promítání filmu, což je zvláštní, protože z toho ruského bordelu vlastně vychází jako kladná postava. V každém případě jde o skvělou sondu, která elipsou (neintencionálně) zkoumá, jak moc komunistický režim poznamenal myšlení lidí, kteří v něm vyrůstali. Což je stejně zajímavé a platné pro Rusko, jako pro naše země. ()
Takto vyzerá v praxi konflikt dvoch kultúr. Švédskej západnej a ruskej socialistickej, a to v 21. storočí. My sa tiež nemusíme veľmi naparovať, lebo stále balansujeme niekde medzi tým. Aj v mojom bezprostrednom okolí prekonal jeden podnik, dávno v súkromných rukách, podobnú očistu od socializmu len pred pár rokmi, keď bolo nutné prepustiť polovicu zamestnancov, ktorí nevedno čo robili, od siedmich riaditeľov až po upratovačky. Bo Andersson to mal trochu vo väčšej mierke, keď prepustil 30000 zamestnancov, aby dostal AvtoVAZ do konkurencie schopného stavu. Dokument sa nevenuje žiadnym detailom výroby, modelom vozidiel ani finančným parametrom. Sústreďuje sa na osoby, ich myslenie a príhody, ktoré to všetko charakterizujú. Všetko je v podstate tak, ako sme si mysleli, že v Rusku je. ()
"Chtějí revoluci, ale nechtějí nic měnit." Dobrá a zajímavá sonda do rozdílu západního a východního myšlení a přístupu k řešení problémů. Mrazí z toho, že část té mentality je pořád přítomna i v řadě tuzemských lidí. Nicméně jsem čekal hlubší sondu, chyběly vyhrocené situace a detaily problémů i managerské práce. Konec s Anderssonovým ústupem byl dost uspěchaný a ne úplně jasný. Každopádně pochvala za excelentní nápad a tak trochu i za nastavené zrcadlo. Jinak doporučuji rozhovor s Petrem Horkým na Radiožurnálu. ()
"Chtějí revoluci, ale nechtějí nic měnit." Chce byť chladnokrvným manažérom s odstupom a labuťákom (ako vraví jeho česká súložnica - "von je typickej labuťák - věrný jedný ženě"), ale začne manželke zahýbať s českou blonďatou zlatokopkou za zenitom, inak vraj z krízového štábu. Jeho plán ozdravenia je ozaj úžasný a novátorský. Prepustiť 30 000 zamestnancov a tým ušetriť. Hurá! To by nik iný nedokázal. To je výsada švédskeho ex vojaka. Ako na to prišiel? Koho by tak geniálne riešenie napadlo? Odborník jak hovädo. No ale takto to chodí. Za megaodborných odborníkov a úspešných managerov sa pasujú a vydávajú charakterovo tvrdšie typy (nič viac), čo vedia ustáť mnohotisícové prepúšťanie. Propagandisticky sú vydávaní za uznávaných majstrov svojho fachu (pretože dokázali v iných fabrikách prepustiť ďalšie desaťtisíce ľudí a nik im zatiaľ nerozkopal papuľu). Čo okrem prepúšťania dokázal? Dokument to ukazuje: a) doplniť rolky hajzláku do toaliet, b) skoordinovať, že blatníky budú rovno namontované na autá bez prestojov, c) otvoril (dlhodobo pripravovanú) výrobu nového typu vozidla, d) po pol roku pôsobenia zistil, že fabrika má rekreačné chaty a vlastní loď, e) štvrťhodinu rieši snežnú frézu pre otužilcov - ktorú si nakoniec kúpia sami za vlastné, lebo on im ponúkol starý herberg zo skladu. Každý priemyselný väčší podnik na brehu mega rieky je v spodných podlažiach niekedy zatopený. Chce to byť smiešna konfrontácia vyspelého západu s primitívne zaostalým ruským svetom - a do určitej miery sa táto pri-hlúpla propaganda vydarí. Zároveň ide trefný obraz manažéra, čo sa nevie ani len naučiť jazyk, ale už by vyhadzoval z práce. pretože, ako bývalý lampas hovno vie. Pretože to má byť komédia, zosmiešni autor najmä údajne tupých a hlúpych Rusákov. Tí výrobu dokumentu nezaplatia. A povýšenecká konfrontácia v štýle - my múdri ľudia západu vs. idioti z boľševickým myslením nasiaknutého Ruska, to sa tak dobre počúva, to hreje pri srdci naše premúdrelé duše, pištiace po sústavnej otročine v automobilkách bez prestávky. To milujeme. Neustály tok práce bez prestojov. To je naše, české, pravé, západné, menežérske, chrumkavé. A ftipné jag hovado. ()
Galerie (29)
Photo © Krutart
Zajímavosti (1)
- Bo Andersson s Kateřinou Matuškovou v divadle sledují vystoupení pěveckého souboru, který zpívá skladbu „Vítězný valčík“ (Вальс победы) z roku 1945. Hudbu k němu složil Alexander Varlamov a text napsal Raisa Panina. (ČSFD)
Dokument více otázek vznáší, než kolik jich zodpovídá. Přesto mi přijde zřejmé, že například skutečný důvod, proč angažovat švédského krizového manažera, spočíval v tom, aby faktičtí vládci podniku nemuseli sami učinit velmi nepopulární krok, a tím se v očích svých oveček stát vlky. Tj. vyhodit velké množství nepotřebných zaměstnanců. Podnik sice funguje na komunistických principech (v podstatě celý stát ze sentimentálních důvodů hradí živobytí mnoha ne vždy šikovných a aktivních dělníků a vůbec celou existenci národního molochu), přesto i jeho možnosti jsou v moderní době omezené, a tak je třeba jednou za čas přikročit k nepříjemným zákonitostem. Troufám si odhadnout, že nehospodárnost provozu začala ohrožovat především pozice samotných skutečných vládců Toljatti, kteří prostě za sebe nechali udělat špinavou práci člověka, o kterém si byli jistí, že to zvládne, a navíc jim třeba i nastartuje úspěšné projekty (např. nový model auta). A ti, aby se ho pak zbavili, použijí lecjaké asi i velmi nekorektní metody (např. nařčení ze zpronevěry, protežování asistentky apod.), které úspěšného člověka nejen vyženou, ale nejspíš dost otráví: „Kdybych na začátku věděl jen polovinu toho, co vím teď, tak bych do toho nešel.“ – Netušil o množství podnikového vlastnictví, které bylo pořízeno za státní peníze a dnes ho používá – kdo vlastně?! (Vždyť dokonce o jeho existenci není ani pořádná dokumentace.) Ani ve snu ho nenapadlo, že nikdo nechce zachraňovat podnik, ale pouze vlastní koryta?! Nevěděl o tom, že bude hrát roli jakéhosi bílého koně?! Nebo šlo ještě o horší věci?! Tristní, ale všeříkající byla pro mě především scéna ze závěru dokumentu z přednáškového sálu, kdy lídr podniku zmiňuje příšerný stav toalet při jeho příchodu do funkce a obecenstvo složené ze zaměstnanců podniku se tomu hlasitě směje. Smějí se tomu, že on vybral tak trapné téma?! Že člověk jeho formátu hovoří o něčem tak přízemním?! Že čisté sociální zařízení nepovažují za dostatečný pokrok a důkaz vývoje?! Pro mě samotnou je čistota wc vizitkou toho, kdo je používá. Mně jejich smích zněl barbarsky a hloupě. V podstatě se stal důkazem i jisté nepřizpůsobivosti, neochoty se vyvíjet. Náš ředitel na takovém příkladu konstatoval úděsné pracovní podmínky. Předpokládám, že pro něj je čisté pracovní prostředí něčím tak elementárním, že už jen zlepšení v tomto duchu vlastně představuje pokrok. Nejde však jen o to, v čem vývoj spatřujeme. Pokud ti, kteří mají spolupracovat, nemají stejný pohled ani na základní věci (jako je třeba stav toalet), je velmi nepravděpodobné, že by našli společnou vizi budoucnosti, celou jednotnou filozofii směřování. Je tedy těžké říct, zda byly největším problémem mocenské páky, které v pozadí tahaly za nitky, či přízemnost a krátkozrakost prostých a zemitých lidí, kteří se snadno nechají zmanipulovat, nebo naivita pragmatických systematiků, anebo prachsprosté kulturní a historické rozdíly, které se nedostatečným vysvětlováním a prohlubováním nepochopení stanou nejen nepřekonatelnými, ale dokonce zraňujícími. Důležité by to mohlo být v budoucnu pro nás pro všechny. Až totiž v Rusku vyschnou zdroje – a když už nyní angažují zápaďácké mozky, tak ta chvíle není daleko – nebudou náhodou podnikat výboje někam dál, kde budou moci pokračovat ve své politice totalitního odčerpávání zřídel?! Nechci strašit, ale takových Krymů může po světě jednou přibýt... () (méně) (více)