Americký vlkodlak v Londýně

Musím uznat, že je to opravdu zábavná podívaná, při které jsem se ani nenudil a o to přece jde, ne? Vlkodlak se opravdu povedl a dnes už legendární proměna se taky povedla. Celý film je prošpikován takovým stylem humoru, který mi sedí. Čtyři hvězdičky se možná budou zdát někomu až moc, ale já jsem si ten film užil a rozhodně ho považuji za nadprůměr mezi vlkodlačími filmy, i když je to trochu komedie. (15.03.2007)

U Amerického vlkodlaka v Londýně je bezpochyby nutné hned na prvním místě vyzdvihnout naprosto dechberoucí masky a speciální triky, které posloužily k velice autentické přeměně ve vlkodlaka. I když tento film vzniknul na počátku dekády 80. let, tak i přesto budí práce s maskami a efekty respekt. Dále pak může zaujmout pěkně hororová atmosféra a to jak v rašeliništích, tak v Londýně. Závěrečná megabouračka daleko převyšuje kdejaké psedudopokusy v Kobře 11. Zkrátka snímek, který mě v rámci hereckého obsazení a dialogů nijak neoslnil, ale jako milovník vlkodlačích filmů jsem si zde našel své. (08.09.2012)

Strašidelné momenty se tu střídají s až bláznivě komediálními, což paradoxně nenarušuje horrorově temné vyznění příběhu. Dodává mu jen lehce bizarní příchuť a naprosto specifickou, vůbec ne nepříjemnou náladu. K té přispívá i množství popových songů, většinou z 60. let, odlehčujících atmosféru v místech, které by mohly vyznívat až příliš makabrózně. Vytvářejí krátkodobou iluzi bezstarostné prázdninové komedie, z níž je ovšem divák vždy velice brzy vytržen nějakou tou hrůzností. Každá píseň (v paměti asi nejvíce utkví chytlavá „Bad Moon Rising“ od Creedence Clearwater Revival) se tématicky nějak vztahuje k vlkodlačímu tématu – všechny mají totiž v názvu slovo měsíc. Pokud bychom se zaměřili na čistě horrorové prvky, pak úvodní atmosférická čtvrthodinka z anglických vřesovišť, některé snové sekvence, a děsuplná scéna z londýnského metra patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Jestli ještě pořád váháte, zda obětovat hodinu a půl života tomuto na csfd nepříliš dobře hodnocenému snímku, pak vás možná přesvědčí poslední argument: An American Werewolf in London obsahuje nejlepší přeměnu člověka v monstrum v celých dějinách filmu! (16.08.2007)

10x dražší než kolega The Howling (1981), ale pro mě lehce horší. A vůbec nejde o příběh. Ten je uspokojivý, nekouká se na něj úplně špatně. Nejde vůbec také o masky. I když přeměna z člověka na vlkodlaka byla pro mě daleko lepší a působivější v The Howling (1981), tak zde je namaskovaný roztrhaný Jack parádní a i na ostatních je vidět kus dobré práce. Hlavní aspekt, který mi zde nejvíce chybí, je absence atmosféry. I když beru v potaz komediální stránku, tak atmosféra je až na nulové hranici a tak je člověku pak tak nějak jedno, že vlkodlak běhá a vraždí po Londýně a i final scénu bere bez větších emocí. Což je podle mě škoda. (28.04.2013)

Tak tohle je velká paráda!! Na svou dobu trikově namakanej snímek. Vlastně co to povídám na svou dobu, i v dnešní době strčí celou počítačovou animaci do kapsy. Překrásná práce maskéra Ricka Barkera byla oceněna zlatou soškou. Takovou přeměnu ve vlkodlaka jsem dosud neviděl. Mechanické efekty, nemrtví, přízraky ve snech Davidovi se zjevující - špička!! Skloubení hororu a komedie funguje lehce a plynule, z každého žánru John Landis ždímá jen to nejlepší. Humor má grády a hororové scény jsou čistokrevná hrůza. Scéna v metru je esence hororu jako takového. Krvelačné běsnění vlkodlaka je sakramentsky nasrané a jeho vizáž a řev nažene husí kůži i čtyřicátníkovi. Závěrečný poprask před porno kinem je solidní gorefest. Opravdu jsem mile překvapen, jakou ucelenou souhru hororu versus komedie film drží. Řekl bych, že Americký vlkodlak v Londýně je top filmem ve svém oboru. V nové remasterované verzi a v DTS HD master zvuku je to absolutní pošušňáníčko. Škoda, že se John Landis hororovému žánru nevěnoval pořádně. (04.01.2020)