Po čem muži touží

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)

Námět sice vykrádá Nancy Meyerovou a Langmajer taky nemá tolik toho šovinistického charisma jako Mel Gibson, scénáristé se mohli trochu víc odvázat, nebo alespoň věrohodně vykreslit vnitřní proměnu hlavní postavy, ale v porovnání s většinou současné české produkce je to ve výsledku až nečekaně zábavná komedie, byť ta zábava stojí a padá se skvělou Annou Polívkovou, která hereckým projevem věru otce nezapře. Trošku smutné a ženy poněkud degradující je vyznění filmu, které tvrdí, že ženy to mají těžké protože se musí líčit a chodit na podpatcích a skrze toto poznání se šovinistické hovado mění v gentlemana. (03.02.2024)

Čemu jsem se zasmál já aneb nejlepší hlášky z nejlepších hodnocení na ČSFD: "Velmi perfektní film" "Kinosál propukal v histerický smích" "Divák nesmí uvažovat o detailech" "Langmajer standardně ostřílený" "Šlo o humor a ten zde je a já jsme se zasmál" "Více chlapským narážkám se smály muži" "Chlapy se tomu smát nebudou" "Tak takto může a má vypadat český film dnešní doby" "Asi jedno z nejlepších děl, co česká kinematografie vyprodukovala za posledních 10 let" (26.11.2018)

Abych byl upřímný, vůbec nechápu ty odpadové komentáře. A vlastně ani ty pětkové, ale to je samozřejmě věc názoru. Po čem muži touží je veskrze průměrná komedie, která nenadchne a ani neurazí a kdyby mi bylo o patnáct, dvacet let míň a můj filmový vkus se teprve vyvíjel, dal bych možná víc. Máme ale rok 2018, je mi přesně, tolik, kolik mi zrovna je a jelikož se snažím hodnotit pokud možno co nejspravedlivěji, je ta moje dnešní dvojka nanejvýš spravedlivá. Kromě solidní a sympatické Anny Polívkové nabízí jen prachbídný scénář, pár úsměvných situací a po čem to muži vlastně touží, to se ve finále taky nedozvíme. Což je ve finále celkem škoda, protože soudě podle procent jsem čekal mnohem víc. A jediným důvodem, proč jsem vlastně do kina šel, byl fakt, že jsem se zase po hodně dlouhé době nechal přemluvit. Na druhou stranu, co bych pro klid v rodině jednou za rok neudělal... (27.09.2018)

Mačoidná zlátanina kameňákovského humoru v trochu civilizovanejšom háve. Úroveň vtipov a pohľadu na spoločenskú heterogénnu hierarchiu robí z tohto filmu iba hnusnú ospravedlňujúcu kúru nemravných spôsobov. Nehovoriac o tej nezmyselnej logike PR oddelenia a ostatných zamestnaneckých skupín vo firme. Integrovaní, úspešní, až máte pocit, že robiť na dobrom fleku (hoci Playboyu) môžete, len keď ste totálne dementný. (08.02.2019)