Po čem muži touží

Stručně napsáno, dobře sehraný stupidní scénář. Vše bez diskuze drží v rukou Anča Polívková, která se toho jednoduše nebojí, svou ženskost na chvíli odloží v šatně, plně využívá svůj zděděný potenciál a rozesmává publikum od Aše po Brno. Film bez pochyby vypovídá o stavu, jenž panuje v českých kinosálech. Divák, který je natolik otrlý, že dokáže zkonzumovat a hlavně strávit Troškovy flaxy, si pochutná. Bude si lahodit, jak je to tentokrát vše šťavnaté a křupavé. Opačný druh diváka film buď vůbec neuvidí, nebo si jen povzdechne a utvrdí v tom, že čeští tvůrci jdou dál a opatrně po vyšlapané, komediální cestičce, jež sice postrádá důstojnost, nicméně vydělává...v horším případě dál vychovává české publikum. [Kino Citadela - Litvínov]. (24.09.2018)

Našinec je měňavec. Z Langoše je Polívka, tedy Anna Polívková, přesněji řečeno, tentokrát ovšem můžeme klidně zůstat u Polívky, neb v mnoha momentech je to celý její tatínek. Pro nafoukaného šéfredaktora pánského magazínu je proměna v ženu velkým trestem a vyloženě si za svůj šovinistický postoj o takový malér koledoval. Naštěstí mu i v ženském těle bylo zachováno jeho vědomí, ne už tak jeho svědomí, načež se jeho lapáliemi můžeme prosmát. Prostřední část patří Polívkové a ta jede s velkou komediální chutí. Nevyhýbá se i teatrálnímu přehrávání, její kreaci to vyloženě neubírá na bodech, je od počátku sympatická a typickou nešikovnost muže, co bojuje s každodenní ženskou rutinou, má v malíku. Má kolem sebe zdatné sekundanty, zejména se svým nejlepším kamarádem Matějem Hádkem dali vzniknout množství legrácek. Elegantní ráz se dostavoval s Táňou Pauhofovou, která po Langošově vyhazovu zaujala jeho místo. A náš hrdina pro změnu zaujme v nové podobě místo v redakční recepci a zlehka kuje pomstu. Námět samozřejmě není vůbec originální, v tuzemsku to ale originální a osvěžující je. Prsty v tom má režisér Rudolf Havlík, který se obešel bez nánosu humoru na jedno použití a servíruje bláznivinku, co má na boj s předvídatelným klišé inteligentní medicínu. Jiří Langmajer jeho film v podstatě rámuje, hlavní hvězdou, která nese humorný tác, je Polívková. Proč se tedy v nekonečném moři nekonečných seriálů a krimi přehršlí zase jednou nepodívat, kterak muž trpí v ženském těle a coby žena šmajdá na podpatcích a absolvuje martyrium s mejkapem. 10/10 (09.06.2019)

Abych byl upřímný, vůbec nechápu ty odpadové komentáře. A vlastně ani ty pětkové, ale to je samozřejmě věc názoru. Po čem muži touží je veskrze průměrná komedie, která nenadchne a ani neurazí a kdyby mi bylo o patnáct, dvacet let míň a můj filmový vkus se teprve vyvíjel, dal bych možná víc. Máme ale rok 2018, je mi přesně, tolik, kolik mi zrovna je a jelikož se snažím hodnotit pokud možno co nejspravedlivěji, je ta moje dnešní dvojka nanejvýš spravedlivá. Kromě solidní a sympatické Anny Polívkové nabízí jen prachbídný scénář, pár úsměvných situací a po čem to muži vlastně touží, to se ve finále taky nedozvíme. Což je ve finále celkem škoda, protože soudě podle procent jsem čekal mnohem víc. A jediným důvodem, proč jsem vlastně do kina šel, byl fakt, že jsem se zase po hodně dlouhé době nechal přemluvit. Na druhou stranu, co bych pro klid v rodině jednou za rok neudělal... (27.09.2018)

Havlík a Třeštíková společně napsali českou kopii Po čem ženy touží, ve které před 20 lety lámal rekordy videopůjčoven Mel Gibson. Zatímco jeho první dva filmy byly vysloveným překvapením, tady už začínám o Havlíkově originalitě pochybovat. Po čem muži touží se sice zdá být čistou žánrovkou, která stojí na proměně Anny Polívkové v Jiřího Langmajera (a naopak). O mnoho víc ale nenabízí, všechny ostatní postavy a situace kolem Anny jsou ploché, černobílé, nezajímavé. A Anna sice hlavní roli ustojí, geny má skvělé až k Budilovi, ale lepší materiál bychom jí skutečně přáli nad všechny malé české romkomy. (01.10.2019)

Byť novodobé české komedie zpravidla za moc nestojí a na nějakou opravdu dobrou člověk narazí, když se tou záplavou prohrabuje vidlemi (přesto takové najdeme a díky za ně!), tak tento spíše průměrnější počin pobavit dokáže. Námět není originální, vtipy nejsou inovativní, vše je tak nějak předvídatelné, ale jako celek to funguje. Langmajer to uhrál skvěle, Polívková jakbysmet. (25.10.2020)