Happy!

Happy! po první sérii byl možná nejlepší seriál za posledních let a při tom mě ze začátku nijak nepřitahoval.... Pak ale nastala 2 serie. A šlo to lehce z kopce. Ale postupně. První série je úchylná, zábavná, roztomilá a brutální. Zkoukl jsem jí najednou a chtěl jsem víc. Hlavní duo Happy a Sax jsou nejlepší buddy co jsem viděl, scény kde se nevyskytovali byly sice nudnější ale všechna akce a absurdita byla luxusní a miloval jsem každou minutu. I nepřátelé byly luxusní a "Bad Santa" byl dobře úchylnej. A akční scény plné brutalit mě rozsekávaly. No a pak nastala sézona 2 a stala se o dost "klidnější" a jak jsem psal že scény mimo Saxe a Happyho byly nudnější... Tak tady jich je o 10x více než v první sérii. Akce se mi zdálo méně, krve méně a to rodinné drama mě vůbec nebavilo. Navíc překombinovaný příběh s Orcusem mi přišel fakt o ničem. Zatímco první sérii hodnotím 10 z 5 tak druhou sérii hodnotím 3 z 5. Přesto všechno chci a dám plný počet, protože tohle bylo skvělé překvapení. Taky chci imaginárního jednorožce. (08.06.2020)

Nejlepší úchylárna od dob Misfits, s nimiž Happy! kromě míry vulgárnosti, násilí, naprosto absurdních wtf nápadů a především hromady srandy sdílí i jednoho z režisérů. Hlavní slovo tu však měl frajer Taylor, spoluautor dnes už legendárního Cranku. A právě Taylor se tu - navzdory vyčpělosti jeho v zásadě už odepsané spolupráce s Neveldinem - ukázal v neskutečné formě. Strašně moc tomu fandím, těším se na již potvrzenou druhou řadu a doufám, že se Happy! časem dostane odpovídající pozornosti. (03.02.2018)

Že přinese jeden z nejodvážnějších a nejoriginálnějších seriálů současnosti zrovna Syfy, to by mě nikdy nenapadlo. Špičková emocionální horská dráha s přepálenými vizuály, divokou kamerou a brutální adrenalinovou akcí. A samozřejmě geniálním Christopherem Melonim. A modrým jednorožcem. Absolutní orgáč. (04.04.2018)

Tak to jsem si užil...je to brutálně happy. Černý humor obalený gangsterkou smíchanou s rádoby veselou náladou Vánoc a nitroglycerinovou naspeedovanou postavou Nicka (famózní Meloni). Tohle je pro tvrdý hochy, psychopaty, milovníky imaginárních zvířátek či ponožek a dětí (hi,hi). Hlášky se trefují do černého jako kulky z pistole Nicka a na to nabalující se odkazy na různá témata dávají bránici slušně zabrat. Palec nahoru. (05.05.2019)

Grandiózní symbióza stylů Granta Morrisona a Briana Taylora. Taylorova hypertrofovaná stylová excesivnost a popkulturní metažánrovost je přesně to, co Morrisonova komiksová jednohubka potřebovala nejen proto, aby ožila nad rámec své rádoby gritty tuctovosti, ale také aby plně rozvedla svůj potenciál. Z původního torza o jednom nápadu se na ploše seriálu stává překvapivě mnohovrstevnatá podívaná, kde se drzá taylorovská rozjívenost potkává s procítěným vyprávěním o síle i zhoubnosti fantazie, traumatech dětství a cynismu i nadějích spojených s Vánocemi. (12.07.2018)