Vzpomínky na hvězdný prach

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. (17.06.2013)

Allen by vám vykecal díru do hlavy. Nebo dítě do dělohy. Jen se mi trochu zdá, že jeho filmy sklouzávají do jednotvárnosti a je trochu obtížné je od sebe odlišit. Jakoby točil pořád to samé dokola, jen s menšími odlišnostmi. Jako ono to není špatné, dokonce je to i docela zábavné a nejednou v nich Allen fakt zaperlí. Ale prostě se mi to stírá do jedné šmouhy. A doufám, že v dalších filmech alespoň občas přijde s něčím novým. (19.12.2015)

Před lety jedno z mých prvních setkání s filmy Woodyho Allena s Woody Allenem v hlavní roli. A klidně mě vyděďte, exkomunikujte nebo mi ošklivě nadávejte, ale už pouhý pohled na onoho pána mě natolik vytáčí do vrtule, že žádný z těch cca tří filmů, které jsem měla tu nečest nedokoukat, pro mě není snesitelný. Mám tedy na vybranou dvě možnosti, buď dát nekompromisní odpad nebo se velkomyslně povznést a nehodnotit. Vzhledem k neuvěřitelné záplavě Allenových filmů v červeném poli, ponouká mě mé zlomyslné já, abych napařila ten odpad (a všem, ať je jasno;-)). Mé lepší já s odkašláním upozorňuje, že mě naštěstí nikdo na jeho filmy nenutí dívat, mohu je proto laskavě obdařit svou flatulencí. Což s radostí činím, dejte mi s Woody Allenem svátek. Třeba do nich někdy dospěju, zatím však volím (ne)uctivý odstup. (29.03.2010)