Prezident Blaník

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)

Kancelář Blaník mě místy bavila, místy nechávala chladnou, někdy štvala ... Ale rozdíl mezi krátkometráží a celovečerákem je velký. Na tenhle druh humoru musí být člověk naladěn, je to patrné na rozdílech mezi hodnocením. Můj šálek čaje to není, ale nemůžu popřít, že jsem se místy i bavila, někdy to zamrazilo. Pokud o tohle tvůrcům šlo, film splnil svůj účel. (13.04.2018)

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby. (09.04.2018)

Politická satira se v českých televizích příliš neobjevuje a v kinech bychom tento žánr hledali jen stěží. Blaník je sice za hranice Czechie nepřenositelný, není to ale nutně vada. Česko je totiž v rámci Evropy a v porovnání s Velkou Británií nebo SRN tak nevýznamnou, že tamní obyvatelé jen těžko vědí o Zemanovi ve člunu nebo prezidentské kampani Horáčka. Byť je třeba říci, že zahraniční seriály (Jistě pane ministře/premiére, Je to soda) mají takový humor, že smějete i bez přehledu o politice dané země, a to i s časovým odstupem./// Slabinou celovečerního Blaníka však je, že v rámci jeho stopáže vidíte tytéž vtipy a narážky opakovaně, ať už jsou to neustálé záběry Tondových luxusních bot nebo šikana jeho asistentů. Pro některé diváky může být také fyzicky nepříjemné sledovat těkající obraz na obrovském plátně, kdy je místy opravdu nekomfortní, jak kameraman skáče od detailů na polodetail a pak hned na celek v neskutečně rychlém sledu./// Tvůrcům se podařilo sehnat značné množství známých tváří, které v malých roličkách excelují. Ať už jsou to hmatatelní představitelé imaginární pražské kavárny nebo mistr etikety. Je však lepší neprozradit konkrétní jména. Sice to není sžíravá politická satira a tvůrci se trochu bojácně vyhýbají kontroverzním tématům jako dezinformační kampaň proti Drahošovi či okamurovci a jejich vzestup. Není to dokonalé, nebudete se smát pořád, film je však solidním zhmotněním levného on-line seriálu na plátnech kin, který dokáže do 95 minut vměstnat hodně příkladů české malosti, vyčůranosti, ale i zábavnosti. Rozhodně však nelze doporučit snímek těm, kteří se o politiku nezajímají a nesledují současné dění, neboť naprostá většina humoru pramení ze znalosti našich politických reálií, k*k*ti! [Kino] (24.02.2018)

Natočit dneska v České Republice, film který neni debilita sama, je docela i obtížné a člověk u toho musí pořádně zamakat. Tvůrci tohle filmu, makali a makali hodně, to jim upřít nelze a byť film, působí a vlastně i je sérii desetiminutovek, tak jako seriál. V polovině mást a působit, nesouvisle, zmatečně a chaoticky, ale zároveň do jisté míry zvěstuje co nás potkalo a co nás ještě potká. Ale víte, jak poznáte, že film si zaslouží pozornost a tohle vysoké hodnocení ? Poznáte to podle toho, že se určitá sorta lidi (voličů) bouří, prskají, mlátí se gumovou tyčí po hlavě, chodí hlídat hranice a nebo jenom píšou vulgární a mnohdy i rasistické výroky, na dresu tvůrců, tak podle toho poznáte dobrý film v ČR. (09.04.2018)