Místo splněných přání

Těžko uvěřit, že film, který se odehrává v jediné místnosti celou dobu můžýe být tak poutavý. Pro lidi, kteří nejsou vyloženě fanoušky italského filmu, tak parta neznámých herců připravila zábavnou podívanou. Valerio Mastandrea a Sabrina Ferilli jsou výborní a vy celou dobu s úsměvem sledujete, jak se propojují osudy všech postav ve filmu. Výborná záležitost. (27.11.2018)

Po vynikajúcom Genoveseho kúsku v podobe Perfetti sconosciuti som sa pochopiteľne tešil na jeho ďalší film. Laťka bola síce vysoko, no po prečítaní popisu k tomuto filmu som tak či tak očakával niečo naozaj nadpriemerné. Bohužiaľ, ako sa napokon ukázalo, bolo to len moje zúfalé prianie. Mysteriózny koncept zasadený do kompozície útulnej reštaurácie vo forme konverzačnej drámy bol síce skvelý... Avšak samotný obsah a podivné okolnosti, ktoré sprevádzali jednotlivé prípady návštevníkov, to ma akosi skôr sklamalo ako nadchlo. Spočiatku som čakal, že to bude založené na tom notoricky známom biblickom príbehu, v ktorom Boh skúšal odhodlanie a vieru Abraháma, no napokon to tak bolo len čiastočne. Mnoho tých úloh mi prišlo úplne nelogických a scestných, rovnako aj niektoré priania (napr. tá krásna žena, čo si priala byť peknou?), a tak sa celková pointa často stratila kdesi na polceste. Takže z veľkých očakávaní sa nakoniec stalo mierne fiasko. Ale za ten koncept, kompozíciu, formu a dialógy dávam aspoň 3 hviezdy. (09.04.2018)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Klasický dialogový film. Odvaha režiséra ještě vzrostla po úspěšných Naprostých cizincích a opět testuje herce i diváka dějem od jednoho stolu, tentokrát s tajemnou postavou, která u stolu přijímá hosty s velkou touhou změnit svůj život. Tenhle typ filmů mám velmi rád, divák si musí sám představovat a domýšlet, a když přistoupí na tuhle hru se slovy, dostane sice vizuálně stereotypní, ale jinak skvělou zábavu. (30.03.2018)

P. Genovese má tyhle sociální nápady v ruce. Místo splněných přání je minimalistická konverzačka s béčkovým lookem odehrávající se celých 100 minut jen a pouze na jednom místě spolu s pár herci, ale i tak dokáže divákovi zamotat hlavu. Upřímně, čekal jsem možná větší odrovnávačku s vymazlenější finální pointou a drastičtějším průběhem, ale i tento výsledek mě vyloženě nezklamal. Jen prostě ničím výrazněji nepřekvapil a ačkoliv celé tohle propojování postav, jejich tajných snů a následků jejich činů bylo fajn, žádné pomyslné filozofické hranice to u mě (bohužel) neprolomilo. (17.01.2023)