Nibelungové: Pomsta Krimhildina

To samé co první díl, hodně náročný film, náročný v tom smyslu že divák musí skutečně hodně ubrat v očekávání a naladit se na vlnu nekonečných dlouhých prázdných záběrů které vedou od ničeho k ničemu. Pokud se ale dostane do toho stavu zjistí že film to až zase tak špatný není. Trvalo mi tři dny než jsem se donutil se do toho opravdu po hlavě vrhnout, a to snesu myslím si hodně. V souvislosti s tímto nemůžu film příliš doporučit komerčnímu divákovi, těžko ho dokouká. 55%. (26.12.2010)

Druhá časť - aj keď ja to celé beriem ako jeden film ( pozeral som to na jeden, bez nejakej tej minútky, 5 hodinový záťah ) - spektakulárnej fresky. Tentokrát sa dej zameriava na Siegfriedovu vdovu, ktorá bola v predchádzajúcom príbehu len čosi viac ako vedľajšia postava. Kujú sa pikle a chystá sa pomsta. Záverečný boj je fakt úchvatný, vlastne celý film je mimoriadne okázalým dielom. Odporúčam pozrieť obe časti naraz = mimoriadny filmový zážitok. (24.10.2010)

Druhý díl Nibelungů má ještě velkolepější výpravu než první, režie stejně úžasná, bitevní scény zvládnuty na výbornou, herecké výkony na svou dobu nadprůměr. Verze s hudebním doprovodem Bottfrieda Rupperta je i přes svou délku (téměř 2 a půl hodiny) perfektní a nenudí. Celkově na stejné úrovni jako první díl (Siegfried) - 5*. (16.11.2008)

Přiznám se, že mezi prvním (143 min.) a tímto (147 min.) dílem jsem šel vyvenčit psa. Ale vzhledem k tomu, že jde o německou dogu, tak ten "germánský duch" byl stále přítomen. Plné hodnocení dát tentokrát nemůžu, protože v první půlce se nedělo (téměř) nic (jedinou akcí byla divoká jízda Hunů za Attilovým novorozeným synkem) a film se mi vlekl. Ovšem potom vypuklo to pravé inferno, Kriemhilda regulérně zešílela ("V mém srdci nikdy nebylo víc lásky než teď!") a z rytířů od Rýna se rázem stala parta jeden druhému oddaných sympaťáků. (25.12.2013)

Nibelungovia - kolos nemej, monumentálnej, nemeckej expresionistickej školy sa po do dobrodružne ladenej prvej časti s prvkami nefalšovanej romantiky preniesol v monštruóznu odvetu výšin trójskej vojny. Po smrti Siegfriedova sa ťažisko individuálneho boja jedného poloboha proti mytologickým nástrahám dostal k súpereniu dvoch táborov s ukážkovými davovými scénami, fantastickými choreografiami a zábermi-protizábermi v rôznych uhloch. Výborne dynamické, testosterónom nabité a mimoriadne svižné, za čo by sa ani taký Ejzenštejn nemusel hanbiť. Rovnako potešia prelínačky a krížový strih a ich umné zapracovanie, čiže aj napriek jednoznačnej zápletke nepríde k stereotypu. (20.11.2015)