Narcos

100%. Perfekcionistické dokudrama, které plní celkem tři funkce a všechny s maximálním nasazením - v první řadě poskytuje obří dávku zábavy, napětí a divácky hluboce atraktivního tématu; v řadě druhé učí i ty nejzkušenější, jak se prostřednictvím audiovize tvoří atmosféra a budují emoce; především však autenticky a velmi sofistikovaně informuje, což je vlastnost, která vyžaduje obrovskou dávku snahy, úsilí a práce. Narcos stojí na hranici mezi hraným dokumentárním seriálem a seriálem s konzervativní strukturou vyprávění, přičemž funguje nejen díky donebevolajícím kvalitám tvůrčího složení, ale také díky velelákavému charakteru, jež si odpovídající ztvárnění bez diskuzí zasloužil (a jsem upřímně překvapen, že k němu došlo až nyní). Je narativně precizní gangsterskou kriminálkou hozenou do vypravěčsky scorsesovského stylu, kde se prosazuje skrze "neuvěřitelně uvěřitelné" charaktery a jejich přímou a obdivuhodně věrohodnou návaznost na reálné postavy, audiovizuálně úchvatně buduje atmosféru a postupnou gradací vyšťavuje z diváka emoce až na dřeň. Vždycky je to potěšení, když se jednou za čas objeví seriál podobně unikátních filmařských kvalit, které si vzájemně stoprocentně sedly a zavdaly tak příčinu ke vzniku něčeho výjimečného, díky chemii, kterou nevymyslíte, ta prostě přijde a velice těžko se definuje. A u Narcose zafungovala způsobem, který se často nevidí; za mě naposledy u Breaking Bad, s kterým se srovnání přímo nabízí, Narcos je však tím výjimečnější a specifičtější, že věrně převypravuje skutečný příběh, jehož zpracování je tedy ještě o to složitější, protože musí vykazovat o poznání více specifik, aby zafungoval, především pak právě onu autenticitu, v které Narcos bez zaváhání a větších kiksů vyniká. Po delší době jsem znovu doslova unešen seriálovým dílem, a to hned takovým, kterému prakticky není co vytknout, a stává se tak (prozatím) seriálem ze sémantického hlediska vzácně dokonalým, díky jehož geniální jihoamerické atmosféře se snad ani nechce věřit, že je to dílo Spojených států amerických. Jestli nějaká stanice ohrožuje seriálovou dominanci HBO v posledních letech, pak je to Netflix a první řada Narcos je adeptem na to, aby posbírala všechny ceny, které v seriálovém světě nasbírat lze. Uvědomuji si, jak odvážné tvrzení to je, ovšem znáte-li příběh Pabla Escobara a máte-li rádi opravdu švýcarsky přesná dokumentární dramata, po shlédnutí první řady řečené superlativy pochopíte. Bezpochyby a s velkým náskokem nejlepší seriál letošního roku a i v té obří konkurenci možná - uvidíme dle dalších řad - jeden z nejlepších, nejpropracovanějších a nejúctyhodnějších seriálů třetího tisíciletí. EDIT: Po druhém shlédnutí musím vzpomenout také geniální hudbu, kterou jsem napoprvé neznámo proč tak trochu opomíjel, ale výběr jednotlivých tracků spolu s Bromfmanovým gradujícím orchestrem doplňují tu už tak perfektní latinskoamerickou atmosféru; o chytlavé úvodní znělce, které se týdny nezbavíte, ani nemluvě. Stejně tak je potřeba zpětně vyzdvihnout precizní práci s charakterem Escobara, kde jsem napodruhé plně docenil ten progresivní rozvoj, resp. rozklad jeho osobnosti a scenáristicky skvěle interpretovaný Escobarův narcismus a to, jak mu ani tak ne peníze, ale především moc postupně lezla doslova na mozek; brutální scéna v předposledním díle, kde hlavním článkem byl právě Escobar, byla nejen řemeslně dokonale zpracovanou vložkou napětím srovnatelnou s nejlepšími akčními choreografiemi, ale především byla i určitou katarzí, psychologickou tečkou za Escobarovou racionalitou a moudrostí, díky kterým dokázal držet kartel po léta na vrcholu. To, co Gilligan v Breaking Bad budoval pět sérií, se tady podařilo během deseti dílů; to chtělo odvahu, ale odvaha přináší ovoce. Na závěr bych ještě upozornil ty, kteří Narcos zatím neviděli, aby si v posledních dílech všímali detailů. V celém seriálu, ale právě především v posledních dvou dílech, totiž do narace výrazně promlouvaly i zmiňované režijní dovednosti, které jsou v závěru série Andresem Baizem dotažené k naprosté dokonalosti. Za vše mluví fakt, že jsem se ještě nesetkal se seriálem a možná ani s filmem, kde by tak elementární a pro děj naprosto nepodstatná činnost, jako zavazování tkaniček, byla tak fascinující, aby mi způsobovala husí kůži. Narcos je seriál s velkým S a rozhodně není jen seriálem, je také sondou do historie nejen Jižní Ameriky, je také obdivuhodnou a encyklopedickou ukázkou chirurgicky napsané, zrežírované i zahrané postavy. A to je potřeba ocenit. (09.10.2015) (méně) (více)