Složka 64

Prípady Oddelenia Q na mňa zatiaľ vždy poriadne zapôsobili. Páčili sa mi všetky diely a dával som na tento film vysoké očakávania. A som vďačný, že môžem povedať, že "Journal 64" zatiaľ pokračuje v nastavenej latke a ponúka nám ďalší skvelý krimi thriller aký som očakával. Nemôžem povedať, že by to bol môj najobľúbenejší diel, ale rozhodne to bol diel, ktorý som si maximálne užil. Z cesty odstránim len jedno vážnejšie mínus a tým je skutočnosť, že si počas sledovania snažím sám tie záhady trošku rozplietať. A mal som určité teórie, ktoré sa mi postupne jedna za druhou začali potvrdzovať a tým pádom som ostal z toho trošku sklamaný. Začínalo to byť jemne predvídateľné, no na druhú stranu sú to také veci, ktoré človek asi od toho aj chce očakávať. A preto to nie je vyslovené sklamanie. Som radšej ak som dokázal niečo odhaliť a rozmotať tak, že mi to dávalo zmysel, ako keby som to neodhadol a nedávalo by mi to zmysel. Hrdinovia sa nezmenili a sú stále super. Carl Morck je podľa mňa fantastický a Nikolaj Lie Kaas podáva opäť vynikajúci výkon. Verím mu to v každej scénke. Fares Fares je tiež vynikajúci. A vždy mi to bola najsympatickejšia postava v týchto filmoch. O to je zaujímavejšie, keď sa to pre neho začne stávať dosť osobné a ukáže aj svoju agresívnejšiu stránku. Potom je tu zloduch filmu, ktorý je podľa mňa jeden z najlepších fimových zloduchov, čo som kedy videl. Jeho plán je veľmi diabolský a jednoznačne vie byť desivý a silný. A to z neho robí skutočne poctivého nepriateľa, ktorý dá naším hrdinom zabrať. A potom sú tu flashbacky do roku 1961, kde dostaneme viac informácií ohľadom toho, čo viedlo k jednotlivým udalostiam. A sú spracované veľmi dobre. Keď to budete sledovať pozorne a dáte si dve a dve dokopy, tak potom podľa mňa tiež vylúštite prípad a funguje to. Nakoľko ide o thriller, aké je tu napätie? Boli momentky, kedy som mal obavu, čo sa reálne našim hrdinom stane a či sa z toho reálne dostanú. To je skutočne veľmi dobrý spôsob, akým ma zaujať a funguje to skvele. V tomto ohľade som spokojný. Po všetkých stránkach skvelé filmové spracovanie príbehu, ktorý som síce nečítal, no rozhodne ma zaujal a bol som z neho nadšený od začiatku do konca. Ak plánujete ďalšie filmy, sem s nimi. Neviem sa dočkať. Hodnotenie: A (19.01.2019)

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

Zložka 64 je druhý film zo série po Zabijakoch, ktorý sa mi páčil, na chuť tým ostatným som vážne neprišiel a prišli mi svojim spôsobom smiešne. Áno, aj v Zložke 64 máme nejaké to klišé, náhody, záchrany na poslednú chvíľu, časové nezrovnalosti. Ale po nedávnej náloži v podobe celého Mostu mi takýto príbeh prišiel vhod a celý čas som sa zaoberal otázkou, či tento námet nemohol byť radšej predmetom prípadnej štvrtej série, kde by sme sa dopracovali k vrahovi cez viaceré slepé uličky. Podstatné však je, že rozuzlenie dáva zmysel a je perfektne zmotivované, čomu výrazne dopomáhajú flashbacky. Kaas a Fares sa stále tvária tak drsne, až je to zábavné, ale nepôsobí to našťastie nijak otravne. (16.01.2019)

Obsahuje Spoilery! Ve Skandinávii kriminálky umí, ne že ne. Journal 64 se může směle řadit k těm kvalitním, nicméně chybičky by byly. Příběh jako takový je sám o sobě mrazivý a poutavý, ale šlo by ještě trochu víc přitvrdit, čekala jsem syrovější a drsnější scény, čekala jsem víc emoční zážitek - a k zápletce by to sedlo jako prdel na hrnec. Některé momenty tak působí trochu nedotaženě, nezanechávají takový dojem, nevyždímaly ze mě úplně ty emoce. Taky zpočátku bylo řečeno, že Gitte vyhodili za agresivní chování, přičemž flashbacky říkaly něco úplně jiného. A jestli mám uvěřit tomu SPOILER, že ta stará babča uřezala všem svým nepřátelům pohlavní orgány.... tak se to nepovedlo. Nicméně je šílené, čeho se lidé mohou dopustit, zvěrstva, kterých je člověk schopný, mě nikdy nepřestanou znepokojovat. (13.03.2019)

Tohle se pánům na severu povedlo ve velkém stylu a přiznám se, že jsem si během filmu několikrát ustříkl blahem. Duo detektivů postupně vykrystalizovalo v rámci této (snad jen dočasné) tetralogie v jedny z největších sympaťáků, jací kdy byli k vidění. Nejvíce ze všeho však cením příběh, ze kterého je jasné, že se nejedná o nějakou sekvenční patlaninu načmáranou na hajzl papír při pravidelném raním sraní, nýbrž o dokonale promyšlenou mnohovrstvou záležitost, kde spolu spousta věcí tak rafinovaně a krásně souvisí, že se scénáristům musely rodit nápady na jednotlivé dějové linky a zvraty tak nějak paralelně, jinak nepovažuji za možné vymyslet tak dokonalé spoje. Nesmírně si vážím toho, že tento dvouhodinový thriller začíná skutečně v čase 0:00:00 a celé dvě hodiny si drží totálně strhující tempo a já byl naprosto polapený v sítích tohoto luxusního děje s úžasně napsanými i zahranými postavami. Celé je to ke všemu nesmírně emotivní, ale přitom film netlačí na pilu a nikdy se nepřehoupne do jediného náznaku sentimentu. Naprosto citlivě tvůrci odhadli hranici. Nejvíce jsem si to užil při scénce na lodi, kdy jsem porušil pravidlo, že krásní a drsní muži nepláčou a cosi mi padlo do obou očí. Dokonale mi sedlo do noty i znovu nesmírně zajímavé téma, které snímek zpracovával a inspirace skutečnou událostí je poté už jen tou třešničkou na znamenitém dortu. Nemám co vytknout a pálím plný počet. (11.03.2020)