Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

Mám za sebou teprve pár epizod, ale už pociťuju lehkou závislost. A to bych popravdě u čistě konverzačního nekomediálního (natož pak českého) seriálu moc nečekal. ;-) Psychologie mě ale vždy lákala a to postupné odkrývání traumat a hledání pravého jádra lidských problémů může být mnohdy poutavější a napínavější než sebelépe zrealizovaná akční scéna. :-) A ani si nemyslím, že stejně dobře (ne-li dokonce lépe) by to fungovalo jako rozhlasová hra. Herecké výkony se tady totiž určitě neodvíjejí pouze od toho, co a jak protagonisté říkají - nezanedbatelný podíl nepřekvapivě mají i jejich obličejová mimika, gestikulace apod. Zdánlivě zcela jednoduchý, ale v důsledku opravdu zajímavý přístup ke zpracování nejrůznějších sociálních témat a lidských osudů. S01: 80 % (12.12.2018)

Nejsem fanouškem rozdělení hodnocení na série, ale v tomto případě (hlavně kvůli velkým časovým mezerám mezi sezónami) jsem udělala výjimku. Zde tedy jenom zmíním, že i když jsem ve výsledku nehodnotila nejvyšší známkou, považuji "Terapii" za jeden z nejkvalitnějších seriálů, který kdy vyprodukovala nějaká česká televizní stanice. (10.03.2019)

Seriálová Terapie těží především ze dvou nosných bodů a těmi jsou kvalitní scénář (který má sérii od série stoupající tendenci) a silné zakomponování terapeutova osobního příběhu do celého vyprávění. Troufnu si říct, že na tuzemském seriálovém poli je Terapie vůbec to nejhodnotnější, co kdy vzniklo a dlouhou dobu nic podobně komplexního a emocionálně strhujícího jen tak nevznikne. Budu jedině rád, když se zmýlím. Terapie má totiž něco, co podobně ambiciózním tuzemským projektům schází, a to je schopnost udržet diváka po celou dobu v permanentní pozornosti. Za mě nejlepší role Karla Rodena. 1. série: 80%, 2. série: 85%, 3. série: 90% (09.07.2020)

To je neznesiteľné, Pauhofová jedine čo dokáže je ukazovať nahotu a keď ju neukáže tak len kecá o sexe. Nechápem, prečo sa nechala zaškatuľkovať do role prostej kurvičky. I tu už v prvú časť kecá celý čas len o tom, ako nedala jednému sráčovi na hajzloch, aby nepodviedla priateľa, ale nakoniec mu aspoň vyhonila... Strašne trápne. (15.01.2019)