Sladký ničema

Jedná se o takový knižní snímek. Celé mi to přišlo jak průměrná povídka. nemam rád tyhle "malé" sociální filmíky od Woodyho. Nejsou tak dobře natočené, aby bavili formou a obsahově je to prachbídně prázdné. Dokáži si představit, že množství lidí se to do vkusu trefí, ale obecně je to film o člověku, na němž je jediné dobré jen to, že umí hrát na kytaru. Mě se jeho hudba však nelíbila (jakoby nedal prostor tónu, přišlo mi to muzicky jakési přesekané). Emmet Ray je po celou dobu spíše nesympatický. Takové přerostlé děcko neustále opakující "já chci tohle a tamto". Za celou dobu filmu jede v zajetých kolejích. Utrácí peníze, opijí se, hraje na kytaru, žvatlá o svym talentu, rád kouká na vlaky a střílí krysy. Mě to takhle zní docela dobře, ale bohužel tam není nic víc, tudíž náhled do Emmetova života mě jen a pouze nudil. Jedná se o film, kde jsem po celou dobu čekal na to, až to skončí. (24.11.2018)

„Rozhazování končí! Moc utrácíš. Bude se šetřit. Co kupuješ kromě jídla? Chodíš k doktorovi? Veterinář bude levnější.“ Jakožto hudební film funguje Sladký ničema skoro dokonale, chytlavé rytmy mě nenechávaly v klidu a já si užíval téměř každičkou melodii (pravda, musíte mít rádi nejmenovaný hudební styl, abyste tuhle složku plně docenili). Po příběhové stránce už to taková sláva není, děj místy docela dost ztrácí tempo, naštěstí každá historka/momentka z Emmetova života nabízí něco zajímavého a vtipného (měsíc byl super, stejně tak pronásledování milenců a jeho různé verze, i když nejvíc mě stejně bavily „rozhovory“ hlavního hrdiny s Hattie). A vše samozřejmě táhne výborný Sean Penn s tím svým neodolatelně přiblblým úsměvem, jeho přespříliš skromného Emmeta se srdcem na pravém místě si snad nelze neoblíbit. Zvlášť, když udělá osudovou chybu, která z něj konečně udělá lidštější bytost. Škoda toho rozvláčného způsobu vyprávění a z něho vyplývajících nudnějších chvilek, kvůli tomu dávám pouze solidní 4*. „Nemusíme se brát.“ – „Nejde to. Potřebuju volnost. Jsem umělec.“ – „Já myslela, že mě máš rád.“ – „Baví nás to spolu. Vzal jsem tě na skládku střílet potkany.“ – „Střílet potkany mě nebaví!“ – „Vzali jsme si sendviče.“ – „A koukat na vlaky je taky dost divný!“ – „Vždyť to říkám. Každej máme rád něco jinýho.“ (08.08.2015)

Z filmu je cítit, že je to Allenovo opečovávané dítě, které opravdu miluje. Příběh jednoho z nejlepších jazzových kytaristů první poloviny dvacatého století. Místy skvěle komediální, hlavně střílení na krysy a pozorování vlaků, také muzikantův vztah s němou holčinou je docela dost dojemný a absurdní zároveň. Sem tam se objevují i slabé momenty, dohromady je v nich vždy vidět Uma Thurman, ale dost částí filmu lze považovat za nanejvýš příjemné a pohodové. Penn ztělesnil Rae skvěle, s tím knírkem a úsměvem je to prostě on. Docela roztomilé, někde bych přítvrdil, ale já jsem to nenatočil. (25.09.2003)

Barvité epizody z života fiktivního kytaristy jsou velice příjemné retro s nádechem nostalgie. Sean Penn je tradičně velice dobrý, ale nemůžu si pomoci, nejlepší je Samantha Mortonová v roli jeho němé přítelkyně. Co ta dokáže vyjádřit jen mimikou bez jediného slova! Ona je dle mého skromného názoru jeden z největších nových talentů stříbrného plátna posledních let. O tom svědčí i fakt, že si ji do Minority Report vybral sám Steven Spielberg. (03.01.2003)

Woody se vyznává ze své lásky k jazzu, což by bylo fajn, kdyby ovšem pamatoval i na své diváky, kteří se v něm nevyznají tak dobře, jak on sám. Sweet and Lowdown pro mě není zklamání, protože jsem od tohoto filmu nic nečekal, je to jen zkrátka průměrný film o jednom zvláštním týpkovi, který si neváží prakticky ničeho, co má. Plusové body u mě snímek získal za Umu Thurman a Samanthu Morton, která byla opravdu rozkošná. Sean Penn mě nějak nenadchl a samotný Woody taky ne. Zkrátka a dobře, Allen má tuny filmů, ve kterých je mnohem lepší. Ať už před kamerou nebo za ní. 50 % s tím, že někdy v daleké budoucnosti tomuto filmu dám druhou šanci, jestli jsem náhodou něco nepřehlédl (nebo možná jen proto, abych viděl rozkošnou Samanthu? Kdo ví…) (05.01.2013)