Buď, anebo

Roztomile starosvětský film s dodnes fungujícím vtipem a energií. Výborné herecké výkony, skvěle sekundující hudba, svižný příběh - byť v závěru trochu ztrácí logiku. Hravá až poetická kamera - zejména ve scéně, když opilec loví Měsíc v kalužích. Ve srovnání s novějšími filmy zaujme taky milostná scéna, které je napínavá i dojemná, přestože v ní jde jen o skládání obleku a rumplování v kamnech. KOUSEK DĚJE Je to snad přímo vzorová ukázka Elektřina komplexu: otcem ponižovaná a přesto ho milující dcera si najde muže-loutku, kterého přetvoří přesně podle otcova vzoru a nakonec slaví vítězství na druhou, když se jí podaří otce dostat do područí. /30. 7. 11./ (30.07.2011)

Odhlédneme-li - jistě ne v souladu s Leanovým záměrem - od bezútěšných životních podmínek řemeslníků v Manchesteru předminulého století a v daných souvislostech sice pochopitelné, nicméně jinak dost pochybné životní filosofie hlavní ženské postavy, můžeme se nechat unášet chytrým a roztomilým humorem a strhující atmosférou (jak dovede nasvítit pečlivě vypravený prostor, předvádí Jack Hildyard nejlépe v kašírovaně hrozivém úvodu a v kapitolce o opilcově návratu z hospody). Laughton v roli pokřiveného šosáckého Leara zastiňuje všechny ostatní - jako skoro vždy. Za přečtení stojí příspěvky RIKITIKI a JESTER_ X. (16.11.2015)

Lean dokazuje, že umí natočit dobrou komedii, byť v tomto žánru není doma. V porovnání s Blithe Spirit zde není tolik břitkého britského humoru, ale příběh je laděn spíše do úsměvné morální poučky. Vzhledem k tomu, že se filmy zakládají na divadelních hrách, není toto zásluhou přímo Leana samotného. Ten ovšem projevil cit k předloze a pochopil, že film stojí na výrazných charakterech, a proto také opřel jeho vyznění o výkony hlavních herců. Postava liberální Meggie je v přímém kontrastu s jejím otcem, od čehož se odvíjí celý děj. Lean děj nenápadně posunuje, ale při tom nevynechává nic podstatného, vhodně vybírá prostředí, aby podtrhl vyznění obou charakterů (chudý sklep plný naděje a talentu proti snobskému přepychu). Z divadelní předlohy se tak podařilo zachovat ústřední myšlenku a navíc ji obohatit o možnosti filmového média. (07.08.2012)

Povedená taškařice z britského Midlands, přes 60 let stará. Charles Laughton jako dokonalý alkoholík, cholerik a rodinný hegemon. České televizi se povedl i dabing, Olšovský a především excelující Jaromír Meduna odvedli své. Starý Hobson to má dobře vymyšlené - jeho nejstarší dcera Maggie potáhne za něj obchod, zatímco on si bude vylejvat držtičku U Prosťáčků, a dvě mladší dcery provdá lepším partiím. Jenomže Maggie si snadno spočítá, že Černý Petr by připadl jedině jí, a trochu se do toho obuje. Doslova. Škoda té ateliérnosti, v exteriérech by se asi natáčet nedalo (Británie se od dob manufaktur a před průmyslovou revolucí přeci jen proměnila), ale tady se pořád pohybujeme na dvou scénách (plus kulisa hospody). (11.12.2016)

Opět mě překvapilo, jak dlouho může trvat, než se k nám dostanou dobré komedie (dabing 2009). Maggie, dcera obuvníka a alkoholika, který ji považuje za starou pannu (ve 30) a který je smířen s tím, že se už nikdy neprovdá a zůstane mu na krku, je opravdu žena činu. Rozhodne se, že se provdá za ševce svého otce a společně se trhnou. A nezabrání ji v tom nic. Ani, že dotyčný švec o ni nemá zájem a že má snoubenku. V jednom dni stačí odejít od otce, vypůjčit si peníze, pronajmout si obchod, uklidit ho, zařídit ho a večer spokojeně sedět u stolu a štupovat. Během následujících dní dotlačí chudáka ševce k oltáři, sestrám zařídí věno a vdavky. A tahle její ráznost vede k tomu, že se do ní švec zamiluje, obchod jim prosperuje a nakonec se oba vrátí k otci a rozjedou spoječný obchod. A Meggie (Brenda de Banzie) skvěle sekunduje poslušný nevzdělaný a tak trochu trdlo, John Mills: "Já jsem teda přišel" (na rande). "Já vím, nařídila jsem vám to!" :-) (31.03.2010)