Režie:
David LeanScénář:
Robert BoltKamera:
Freddie YoungHudba:
Maurice JarreHrají:
Robert Mitchum, Trevor Howard, John Mills, Leo McKern, Sarah Miles, Barry Foster, Christopher Jones, Marie Kean, Evin Crowley, Barry Jackson, Gerald Sim (více)Obsahy(2)
Drama zapovězené lásky v době irského povstání proti Britům. Film Davida Leana vypráví příběh nešťastné Rosy Ryanové, dcery hostinského v malé rybářské vesnici na pobřeží Irska. V Evropě zuří první světová válka, ale život v tomto zapadlém koutě světa určuje chudoba, katolická víra a nenávist vůči Britům. Rosy, jíž by otec nejraději snesl modré z nebe, se zamiluje do ovdovělého učitele Charlese Shaughnessyho. A i když Charles zpočátku váhá, vědom si značného věkového rozdílu, nakonec podlehne stejnému citu a koná se svatba. Rosy ale brzy poznává, že soužití s manželem si představovala poněkud jinak. Naděje, které do manželství vkládala, zůstávají nevyslyšeny a tak není divu, že mladá žena hledá lásku jinde... Ryanova dcera patří ve filmografii klasika britské kinematografie Davida Leana ve srovnání s filmy jako Most přes řeku Kwai (1957), Lawrence z Arábie (1962) či Doktor Živago (1965) k poněkud přehlíženým titulům. Přesto se jedná o jedno z jeho vrcholných děl, které vyniká jak nádherným obrazovým zpracováním, tak přesvědčivým psychologickým ponorem do nitra postav. Hudbu k tomuto intimnímu příběhu epických rozměrů napsal Maurice Jarre, scénář pak jeden z Leanových dvorních spolupracovníků Robert Bolt. Snímek byl oceněn dvěma Oscary a to za nejlepší kameru (Freddie Young) a nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (John Mills). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (50)
Silně nadpůměrné drama o etnické, náboženské nesnášenlivosti a hlouposti davu. Všemu podráží nohy jen neúměrná délka, která není způsobena dějovou bohatostí, ale rozvláčnými způsobem vyprávění. Naprosto skvělý je Trevor Howard, který svým výkonem v roli kněze zastiňuje i takovou personu, jakou je Robert Mitchum. ()
Neskutečně vytříbený cit pro obraz i barevnost. Tady není potřeba mluvit, stačí se dívat. Červená sukně vlající na šňůře je varovným signálem zakázané lásky, stejně jako oblečení, které zvolí nespokojená vdaná Irka pro první setkání s okupačním britským vojákem - krvavě rudou blůzu. ___ Snímek je dlouhý, ale diváka dokáže upoutat přenádhernou kamerou, která myslí za hrdiny. Někdy je toho opájení se vizuálnem až moc: při prvním splynutí prostříhaném s míjejícími se vlákny pavučiny, vzájemně se oťukávajícím chmýřím dvou pampelišek, nebo se k sobě vzlínajícím dvěma úponkům kapradiny. Ale, i když jsem při této sekvenci občas měla pocit, že režisér mohl ubrat, stejně ve mně přetrval hlavní pocit: dívám se na první milování Adama a Evy v ráji. ___ Kdyby byl film jenom obrazově krásný, už tím by se vymykal, ale on přidává i hluboce pojednaný citový život hlavních postav, který není vyřčený, zato je drásavě naznačený. ___ Upřímě a citlivě podaná první noc mladé nevěsty a rozpačitého manžela středního věku, kdy divák pochopí její zklamání, ale i něžnou, byť marnou snahu, jejího muže. Ona se musí cítit zklamána. Řekli si jen pár slov a dali si jen pár pohledů, ale pro mě jakoby si zcela čitelně říkali: "A tohle, že jako mělo být všechno? Čekala jsem, že na mě přinejmenším spadne nebe!" - "Tohle je, zlato, všechno, co ti dokážu dát. Už od začátku mi bylo jasné, že to bude málo, proto jsem si tě nechtěl vzít." ___ A pak najednou setkání s psychicky i fyzicky zraněným mužem, jehož kopie capká už léta po vesnici coby lokální idiot. Oba zranění, oba kulhající, oba s děsy, které je nikdy nepřestanou pronásledovat. Jen s rozdílem, že jeden si zachoval krásu i zdravý rozum, zatímco druhý tohle nikdy neměl. Což se mu stane obranou před koncem, ke kterému nevyhnutelně směřuje ten první. ____ Zvláštní, jak láska mezi vdanou Irkou a zmrzačeným anglickým vojákem se obejde beze slov, přestože evidentně není založená jen na fyzickém uspokojení. Oba si poskytují útěchu. ____ Ale i tak, přese všechno, manžel středního věku, byť ho ona zvolila z nerozumu a myslí si, že se totálně spletla, tak právě on je její výhrou. ()
Po epicke trilogii masterpiecu (The Bridge on The River Kwai, Lawrence Of Arabia a Dr. Zivago) se David Lean na jiz starsi kolena uklidnil a odjel do Irska natocit nejakou tu politickou romantiku. Z jeho predchozich eposu mu ale zustala ta rozmachlost, takze opet stopaz pres 3h a tentokrat to rozhodne neprospiva. Prvni hodina je spise otravny rozjezd v hnusnem irskem prostredi, druha hodina je super, tentokrat v moc peknem irskem prostredi (a to se to odehrava stale na tom samem miste!) a posledni hodina je naprosto zbytecne dlouhy dojezd, vlastne ve chvili kdy si myslite, ze uz je konec, tak se pekne uklidnete, ceka vas jeste 1 hodina navic. Navic ta romantika je opet cela nejak Leanovsky zvrtla, kdy zena miluje sveho skveleho muze, ale podvede ho hned s prvnim frajerem, ktereho potka a prijde ji to uplne v poradku. 5/10 ()
Ryanova dcéra asi nepatrí medzi obľúbené vianočné klasiky medzi obyvateľmi zeleného ostrova... Deň po novej verzii Ďaleko od hlučného davu vidím presne opačný prístup k historickej látke. V tom prvom prípade sa scenár snažil košatý dej čo najviac zhustiť do kratšej stopáže, v tom druhom naopak scenár naťahuje jednoduchý príbeh na tri hodiny. Dôvod je aj v tom, že Lean sa občas zabudne a usúdi, že natáča prírodopisný dokument. Nakoniec ale sú to práve tieto zábery, ktoré z filmu robia slušný zážitok a k tomu vyhrotená posledná hodinka. Kontrast nádhernej prírody a škaredých (v zmysle povahovom, ale koniec koncov aj fyzickom) ľudí už nemohol byť väčší. ()
Možno je film zbytočne dlhý a dal by sa skrátiť o hodinu bez toho, aby tým nejako utrpel dej, ale mne sa páčilo to pomalé tempo a zábery prírody, navodilo to autentickejšiu atmosféru írskeho vidieka počas I. svetovej vojny a ani chvíľu som sa nenudil. Myslím, že Mitchuma bola škoda do takejto úlohy dobráckeho učiteľa, nemal možnosť predviesť svoje herectvo. O to viac vynikli Trewor Howard a John Mills, ktorých postavy boli omnoho zaujímavejšie. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (4)
- Ke konci filmu se vyskytuje střih, kdy se zapadající slunce změní v rozžehnutou zápalku. Tento střih zrcadlí scénu ze začátku filmu Lawrence z Arábie (1962), kde je na začátku použit střih s proměnou sfouknuté zápalky ve vycházející slunce. Oba filmy, které mají společného režiséra Davida Leana, se navíc odehrávají za 1. světové války. (L_O_U_S)
Reklama