Stehlík

Stehlík by chtěl být velkolepým příběhem, ale jeho tvůrci až příliš pozdě zjistili, že do něj prostě nemůžou narvat všechno. A i přesto se o to pokusili. Výsledkem je film, který se chce zabývat obrovským množstvím témat, ale nakonec se všem musí věnovat jen velmi povrchně. Je to škoda, protože minimálně v první půlce jde o hodně povedené drama, která navíc krásně vypadá. Celek je však stěží uspokojivý. (11.10.2019)

Asi ještě zhruba tak v nějaké pětačtyřicáté minutě jsem si říkal, že takovou nudu a zcela nefunkční podívanou prostě nemohu dát až do konce, jenže při závěrečných titulcích jsem najednou vykulený zjistil, že právě od oné úvodní třičtvrtěhodinky mě ten podivný, nezáživný příběh naprosto z ničeho nic pohltil a ve výsledku jsem došel zjištění, že něco tak neobvyklého, zároveň ale poutavého jsem již dlouho neviděl a i když se to vážně velice těžko vysvětluje, tak přestože se na první pohled zdá, že se jedná o divácky fakt neatraktivní a nepřístupný snímek, tak nakonec musím konstatovat, že sice pro masové publikum rozhodně není, ovšem že by byl bezduchý, či prázdný, tak to ani náhodou, naopak, ve výsledku považuji Stehlíka za opravdu silné a emočně vypjaté drama, s velkým přesahem, jenž v sobě skrývá spousty oduševnělých a podmanivých témat, podaných ve velice působivém zpracování, kdy sice může potenciálnímu publiku vadit vážně pozvolný styl vyprávění, zabývající se zdánlivě bezvýznamnými momenty, v závěru však do sebe všechno až pozoruhodně perfektně zapadne, o což je výsledný dojem pak ještě výraznější a silnější. Stehlík je tak sice zkrátka mimořádně náročná podívaná, která určitě neosloví davy, nicméně já osobně se až divím, jak mě nakonec toto filmové dílo naprosto pohltilo, lehké to s ním ale rozhodně není. (27.12.2020)

Stehlík Donny Tarttové patří mezi knižní hity oceněné Pulitzerem, líbí se Stephenu Kingovi i Michelle Obamové. Tudíž se líbí všem. A nebo? Opulentní román rozepsaný na 730 stranách je převedený do předlouhého filmu, který je plný celé řady nevšedních zápletek. Obsazení je zajímavé (Kidmanka i Sarah Paulson), příběh kolem obrazu ze 17. století je dynamický. Ale přes veškerou snahu je to pořád jen příběh situovaný kolem obrazu. Místy jsou atraktivnější lokace v Albuquerque, než cokoli jiného. Takto se vracíme k prvotní funkci filmu, sledovat v pohybu místa, která jsou běžným smrtelníkům příliš vzdálená. (27.11.2019)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)

Mám pocit, že postava Jeffreyho Wrighta by tenhle film označila za imitaci. Řemeslně dokonale zvládnuté, velmi dobře odehrané, ale mrtvé. Emoce hlavně v dospělostní dějové lince skoro žádné, tíha událostí vyměněná za balsové dřevo, dějové linky nechané bez uspokojivého konce, nebo naopak velmi rychle zalepené jakýms takýms rozřešením. Moc příběhů, moc postav, málo koncentrace. A na příběh, který hodně koketuje s myšlenkou osudu, je to opovrženíhodně málo osudové. Přesto se mi to líbilo, jen to mohlo (mělo) být mnohem lepší. (10.10.2019)