Najednou jsme rodina

Nemám rád moralistické filmy, ale tohle mne sundalo, hlavně konec, tam mi něco spadlo do oka, nejspíš cibule. Zvláštní, přitom bych přísahal, že ten film je špatný. Na komedii je málo vtipný na nějaké drama zase moc debilních vtípků. Jsem moc rád že jsem si to pustil. Starý sprostý cynik se ve mne na 2 hodiny trochu utlumil. 8/10 (10.03.2019)

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

,,Mít více dětí je super, stačí se jim trochu věnovat a jsou v pohodě! Důležité je, aby si sedly jejich mamky ! '' :-) ----- Tohle byla hodně příjemná komedie, která lehce klouzala na vážnější struně. Kdo má doma děti, snadno jej film možná zasáhl i trochu hlouběji. Wahlberk jako tatťka a Byrne jako mamka mi do rolí dobře sedli a nebýt některých přepálených ,,humorných'' situací typu hašení hořícího ubrousku od spadlé svíčky čůrkem kečupu vymačkávaným z flašky, mohlo to být i na vyšší hodnocení. Film sám je hřejivý a samozřejmě nedopadne špatně. Bohužel ne vždy to končí jako v amerických komediích. Někdy geny či dávné běsy v dětských hlavinkách prostě nepředěláte a nevyženete. Některé děti jsou celoživotně traumatizované, nebo navzdory vzorné a láskyplné výchově v nové rodině začnou krást a chovat se naprosto mimo kontrolu. Není to jejich vina, je to vina jejich biologických rodičů. O to větší patří můj obdiv všem kdo do toho jdou i s tímto vědomím, nebo vědomím, že se máma po letech ozve a bude chtít děti coby napravená zpět... Volání krve je někdy mocnější obzvláště čím jsou děti starší a začnou se ptát. Pokud adopcím či pěstounské péči nenásilně dopomohl i tento film, pak jenom dobře . Dávám za 3 soudní medvědy. * * * (31.12.2019)

Občas sa stane, že Wahlberg dostane úlohu, ktorá mu tak sadne, že si hovoríte, že ten chlap má vlastne talent. Dokázal to MacFarlane a očividne aj Anders. Je to pohodový rodinný film, ktorý veľmi prirodzene strieda úsmevné momenty s tými dramatickými. Je tam priestor aj na dojatie aj na úprimný smiech. A myslím, že nie je veľa takých filmov, ktoré by sa mohli pochváliť takouto vyváženosťou. Dve hodinky ubehli ako voda. Chémia medzi postavami fungovala a keď prišiel typický klišoidný záver prišla Joan Cusack a zachránila to. A hej Dr. Horrible. Isabela Marced je adopcie hodná. Ale asi pre oboch z nás z úplne iných dôvodov. Peace! A ešte musím doplniť - ukážka toho, že homosexuálne páry môžu adoptovať deti je skvelým príkladom ako by mal tento systém fungovať všade na svete. Tento aspekt som v rámci toho, že to takto niekde funguje ocenil. Hlavne preto, lebo v skutočnosti je svet z ktorého tieto deti pochádzajú o dosť desivejší. (05.03.2021)

Pokud bych se měl ohlédnout za scénáristickou a režijní tvorbou Seana Anderse, tak bych vlastně měl tento počin hodnotit jako určitě jeho dosavadní tvůrčí vrchol. Ve všeobecném měřítku to ale rozhodně nějaký zázrak není, a to i přestože zde ty nejzásadnější věci, s lehkým přimhouřením očí, poměrně fungují. Jedná se tedy především o takové odlehčené drama, s tématem pěstounské péče, a ačkoliv se tvůrci vdušují, že jde o snímek inspirovaný skutečnými událostmi, já tomu ani trochu nevěřím. Těch případů s takovým happyendem by se totiž dalo spočítat na prstech jedné ruky, a i když bych nebral tento můj pesimistický pohled v potaz, tak ono celkové zpracování na mě působilo tak naivně, nepřesvědčivě a hlavně kýčovitě, že daleko blíže než k realitě to má k tradiční americké přepálené taškařici, přesvědčující zbytek světa, jak pevnou pozici má v júesej rodina, morálka, vstřícnost, pochopení a sebeobětování. Hahaha. Pokud ale tedy pominu můj pohled na uvěřitelnost příběhu Instant Family, musím uznat, že jeho zpracování je svižné, nenudící, emočně působivé, což mimochodem zrovna v tomto případě považuji za opravdu důležité, herecky velmi pozitivní a za funkční musím označit nakonec kupodivu i ten očekávaný uslzený „hepáč“, neboť postavy tu jsou vesměs fajn a dá se s nimi v pohodě sympatizovat. Ve výsledku jsem tedy v zásadě asi spokojený a film jsem si upřímně užil, neboť v sobě měl takové působivě podmanivé kouzlo, čímž jsem to ochoten celé poměrně dost nadhodnotit,nicméně musím zároveň zopakovat, to všude a všudypřítomné přesvědčování o dokonalosti amerických hodnot a rodiny mě tu znovu iritovalo, snímek to jen zbytečně znehodnocovalo, a já většině z toho, co se tam odehrávalo, zkrátka a jednoduše nevěřil. (03.08.2019)