Najednou jsme rodina

Překvapivě vyvážený mix humoru, osvěty a emocionální ždímačky. Je zřejmé, že tvůrci měli s osvojením, pěstounstvím a adopcí osobní zkušenost. Takže tou osvětou myslím vcelku objektivní náhled, jak to může vypadat. Umím si představit, že i když je to jen komedie, má sílu odradit mnohé naivní nadšence, kteří si adopci pletou s charitou. Mladý pár svádí souboj s tím, co obnáší být rodič. To se děje v mnoha rodinách. To se zvládnout dá. Ale co s tím, když jste dětmi nechtěný rodič? A navíc jsou ti vejlupci ve smečce? Co když pro ně nejste nejen nejvyšší a jediná instace, ale jejich optikou jste nedůvěryhodní? Tvůrci vše servírovali velmi věrohodně, hřejivě a se srdíčkem, ale nebáli se zajet i hlouběji a diváka si trochu povodit. Ovšem díky velmi šikovně dávkovanému humoru se bezpečně udrželi v žánru komedie. Jen v samotném závěru si už zapatosili naplno. To už ale výsledný dojem nekazí. (04.08.2024)

Taková méně známá pohodová komedie, ve které po dlouhé době a rád vidim Wahlberga. Téma je takové jednoduché a ne moc originální, ale přináší hodně vtipných scén a dobře to baví. Co dělá film nadprůměrný narozdíl od jemu podobných je to, že film po polovině neupadá do nudného rodinného dramatu a emocionálně vyhrocených scén, ale drží si humor i děj. Konec sice očekávaný happy end, ale docela slušný emoční doják, který dojal i mě:D Ve zkratce solidní a lehce nadprůměrná komedie se sympatickýma postavama a spoustou vtipů. (16.03.2019)

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

Chtěl jsem si pustit ňákou nenáročnou americkou komedii, abych si odpočinul. Film to je opravdu nenáročný a pro nenáročné. Jen s tou komedií to je trochu na štíru. Má to být jakési komediální drama. Humor? Ale kdeže! V celém filmu jsem našel 3 (slovy: tři) humorné chvilky, které trvaly dohromady zhruba 16 sekund. Komedie? Ňák mi to moc humorné nepřišlo. První třetinu filmu jsem silně zvažoval, že to stopnu a vykašlu se na celé Najednou jsme rodina. ■ Prvních dvacet minut jsem jen nevěřícně zíral a s výrazem WTF se divil, že tomuhle se mám jako smát. Bloody Hell. Tolik politické korektnosti a hypertrapnosti jsem už dlouho v jednom filmu nezažil. Nesmí chybět dva buzeranti, běloška, co má za manžela černocha, zženštilí uplakánci a mamánkové, latentní lesba a chudáčkové hyspánští. Boha jeho. Už tam chyběly jen transgenger smažky. ■ Nuda, kterou jsem pociťoval při sledování tohoto neslaného nemastného počinu se rovnala hodině výuky mechaniky na strojní průmyslovce při přednášení učiva inženýrkou, která svým přednesem vůbec neumí zaujmout, natož nadchnout. ■ Tohle je už druhý film s Rose BYRNE, na který jsem se díval hlavně kvůli ní, protože jsem si říkal, že když tam hraje ona, tak prostě nemám co ztratit. Bohužel. Není tomu tak, ani tato zajímavá herečka nedokázala vytáhnout z bahna to zbla, které tam oba dva scénáristé umístili. ■ Film si v mých očích zaslouží pouze jednu hvězdičku, ale tu druhou jsem přidal za to, že potom, co se v příběhu objeví biological Mother, tak děj dostává alespoň náznak dramatu a alespoň trochu to tam jakože graduje... ■ Na film už se samozřejmě znovu nepodívám. Tenhle komentář jsem psal hlavně proto, aby to pro mě v budoucnu bylo varování, neboť v té změti tisíců viděných filmů a seriálů už se pomalu přestávám orientovat. Spousta z nich mi splývá. A u spousty už nevím, proč jsem je hodnotil tak, jak jsem je hodnotil... ■ Isabela MONER sice hezky zpívá a má hezoučkou tvářičku, ale to k dobrému filmu nestačí... ◢ ■ ◣ (R) [38/100] ■ (K) [44/100] ■ (V) [41/100] ■ (♫) [43/100] ■ (E) The Blind Side (2009) ● Digging for Fire (2015) ● Yours, Mine and Ours (2005) ■ (Č) 1 ■ (P) [Květen 2019] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [38/100] ■ (E) Derek ■ (C) [38/100] (02.05.2019)

Marky Mark a Rose Byrne by okrem týchto rodičovských rolí nemali hrávať už nič iné. A Isabela Merced bola tiež veľmi fajn. Vlastne som mal dopredu naplánovaný chlípný komentár o tom, že už som s ňou videl štyri filmy a kludne by som ju adoptoval, a teraz mám preto takmer výčitky. Ubiehajúcim časom tvorcovia robia všetko preto, aby zrazili seba samých čo najnižšie neustálym pripomínaním, že sme predsa v komédii a nie v stopercentne vážnom filme (a napríklad záverečnému cameu Joan Cusack sa to aj celkom darí. Mám ju celkom rád, hrá celý život jednu postavu a zohrala v nej niekoľko zásadných filmov, ale 100 minút sa pripravovať na dojemné finále a potom ho neustále nezmyselne a okato odľahčovať, aby sa vám to nebodaj náhodou nepodarilo... to už volá do neba. A na rovinu: čo by ste od Andersa chceli, že?), ale na mňa to zaberalo. Hlavne vďaka hercom. Dojali ma. Viackrát. Ps: Ak ste film sledovali s dabingom, odoberte si ľubovolný počet hviezdičiek. Alebo rovno všetky. A zničte počítač, alebo telku. Hlavne ním neničte ďalšie filmy. (21.02.2020)