Hra se smrtí

Na tento film jsem se chtěl kouknout jen kvůli tomu, že v televizi zrovna nic pořádného nedávali (jako obvykle :o)) a já se šíleně nudil. Takže jsem si vybral tohle. Naštěstí jsem neudělal chybu a neusnul jsem u toho, když to dávali tak pozdě. Spike Lee se asi v režírování filmů nezmění. Pokaždé když uvidím nějáký jeho film poznám, že to dělal zrovna on. Jeho barevnost obrazu a střihová práce je na první pohled poznat. Já toho nelituji a ani on nemusí. Díky tomu mám rád jeho filmy i samotného Spika. Jeho dramata prostě musí milovat každý, protože zobrazují život američanů v jakémkoliv světle a z jakéhokoliv úhlu. (18.08.2004)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Nechci se tady dopouštět banalit typu: velice slušný film, ale od Spikea čekám víc. Ale ono je to skutečně tak, i když se budu snažit odmyslet si dabing a stopadesát přerušení reklamou, nedosáhne mi Hra se smrtí na Krvavé léto nebo Jednej správně ani na špičkách. Je to možná paradox, ale když máte někoho zafixovaného jako výjimečnou osobnost, v tomto případě režisérskou, a po jeho práci slídíte, jste pak přísnější a rozlišujete, co si postavíte do jedné řady s těmi nej, takže jestli dneska budu někoho chválit bez výhrad, tak je to jen Harvey Keitel. 3,5 *. (14.06.2009)

Hra so smrťou už nie je tak živelný film, ako Do the right thing alebo Tropická horúčka, skôr sa Spike Lee trochu umiernil, ale stále dokáže nakrútiť veľmi dobre komponovaný dlhý záber, klamať subjektivizovanými retrospektívami alebo inovatívne nakrútenými rekonštrukciami, viď Keitel ako svedok vraždy, pri ktorej nebol a ktorú si sám s malým páchateľom vo svojej hlave rekonštruuje. Máme tu vlak ako metaforu úniku z tohto pekla, respektíve začarovaného kruhu, keďže aj ten vláčik sa premáva u Strikea doma stále dokola. Jeden policajt čaká, kedy sa konečne medzi sebou už vystrieľajú, zatiaľ čo jeho parťák sa snaží vyriešiť problémy skutočnou zaangažovanosťou. (23.05.2018)

Solídny príspevok k ghettovským námetom, no okrem kriminálnej zápletky film postráda ústrednú tému, alebo motív, ktorý by ťahal celý film dopredu. Drogoví dealeri, násilie, zmätok, životné hodnoty. Už to len nejak poprepájať, aby vznikla dobrá pointa. To sa tentokrát nepodarilo, Lee je dobrý rozprávač, ale tu mu zopárkrát ušla niť. Ale stále ide o výnimočnú sondu do predmestského života v černošskej štvrti. O zapamätateľnosť snímku sa zasluhujú najmä herci, autentická atmosféra a nápaditá kamera. Navyše som usúdil, že Spike asi rád húli a celkom mu to pri tvorbe prospieva. 75%. (20.01.2012)