Jednej správně

Začínám si zvykat na to, že filmy Spikea Leeho jsou viditelně zaměřeny na rasový problém ameriky. Největší srovnání, které můžu udělat je s Malcolmem X. Malcom je mnohem více kontroverzní, mnohem delší a roztahanější a pro mě osobně se slabším poselstvím. Jednej správně je naopak možná trochu nevýrazným zapadlým filmem, neprávem. Atmosféru buduje současně ve dvou odlišných táborech a jen epizodně je staví proti sobě, aby ten největší konflikt přišel na samém konci. Problémy lidí nejlépe ukážete na problémech lidí, Do the Right Thing je toho důkazem oproti například Malcolmovi X, který se zabývá ve své podstatě příběhem jediného člověka a jednoho hnutí... mimochodem hezká zajímavost, že tohle viděl obama na prvním rande s mišelínem. (27.08.2013)

Dělat podobně angažovanou tvorbu je strašně těžké, protože je to politicky ošemetné a třaskavé téma. Na Spikovi Lee si cením té zarputilosti, s jakou už přes 30 let točí filmy, které se nějakým způsobem dotýkají černošské komunity. Tohle rané dílo je z hlediska castingu, soundtracku a hlavně velmi vyváženého scénáře fascinujícím pohledem na jednu newyorskou „multikulturní“ ulici, kde během extrémně horkého letního dne dojde k vyhrocení již dlouho bobtnajícího konfliktu. Vlastně tu není nikdo krystalicky dobrý ani špatný a to se mi na tom líbilo nejvíc. 4,5* (24.05.2020)

Spike Lee mě pořád více a více přesvědčuje, jak skutečně dobrým, i když někdy kýčovitým tvůrcem vlastně je. Téma, které zde prezentuje, jako kdyby bylo aktuální. V Americe je celkem běžné, že černocha zastřelí za to, že drží klacek. Tady je to podáno velkolepě - v rámci ulice - kdy ta ulice je prezentována neskutečně živě. Skvělé! (11.02.2016)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)

Naordinoval jsem si Leeovu chválenou klasiku, utáhl ji bez mrknutí oka až do konce, sem tam se u toho usmíval (věčně rozvášněný mladík s tváří Johna Turturra), jindy nad tím kroutil hlavou (trochu přepálený závěrečný brajgl)… takhle, jako jistý druh mediální demonstrace s poselstvím cílícím na neuvědomělé masy to možná funguje, ale jako film to na několika frontách již předem selhává, bo ten cílený přesah je až příliš často patrný. And that's the truth, Ruth! (09.08.2019)