Horečka džungle

Na výsledku bylo znát, že film režíroval černošský režisér. Těžko ale říct, jestli takový důraz na fyzickou stránku vztahů nebyl jen důsledek toho, že to režíroval chlap. Možná si režisér taky sám podkopal nohy tím, že jeho černý hrdina převzal (nebo to tak cítil) postoj okolí, že v případě jeho náklonnosti k bílé ženě se jednalo jen o zvědavost. Takhle mi spíš připadalo, že téma rasismu je lépe vyjádřeno v odmítnutí bílých společníků udělat partnera z černocha, jakkoli byl pro firmu přínosem. Nebo fakt, že společensky výše postavená rodina (aspoň muž byl architekt) bydlela na horší adrese (Harlem) než bílá dělnická rodina. Podle mě nebylo ani vysvětlením, že černoch pocházel z rodiny, kterou soustavně ničila... ehm... černá ovce, drogově závislý bratr bez práce (výborný Jackson, kterému - mimochodem - už tehdy zdatně sekundovala Berryová v roli jeho drogové souputnice). Ale přes výše řečené o spíš mělkých milostných vztazích považuju rozchodovou scénu ze strany bílé ženy za jednu z nejsmutnějších a zároveň nejdůstojnějších, jaké jsem kdy viděl. // 75% (04.12.2021)

Tropická horečka je aktivistický film, kde dominantní roli hrají režisérovy politické postoje, tzn. maximální důraz na emancipaci černošské populace v USA a její společenský vzestup. Na můj vkus to ale přehání, protože když např. černá žena zjistí manželovu nevěru, je pro ni důležitější než sám fakt nevěry to, že zradil svoji rasu s bílou holkou, a jaksi přehlíží to, že motivací patrně byl nižší věk a neokoukanost. Prakticky všechny postavy stále řeší barvu pleti a zdůvodňují tímhle faktem i vlastní názory a postoje druhých. Začátek 90. let pochopitelně nebyl totéž, co dnešní doba, protože za těch 20 let se atmosféra v Americe zase nějak posunula, ale už to přece jen nebyla ta vyhraněná 60. léta a navíc jde o New York, který měl vždycky zvláštní postavení a kde tavicí kotel fungoval spolehlivěji než kdekoli jinde. Tzv. mezirasové sňatky nejsou bez ohledu na to, jak vypadá hollywoodský mainstream a televizní produkce amerických stanic, ani dnes mimo velká města a univerzitní okruh běžnou záležitostí, ale spíš než barva pleti asi bude hrát roli náboženství nebo třídně společenský kastovní systém. V Tropické horečce Spike Lee má někdy blízkou až k vyhroceným postojům černých panterů a je z něj cítit bojovná nálada, ostatně typická i v jeho raných filmech. Líbí se mi spíš Spike Lee pozdního období, kdy tuhle nacionalistickou notečku opustil a natočil třeba stylového Spojence. Celkový dojem: 60 %. (08.04.2012)

Spike Lee opět předkládá živelné ulice a v nich velké množství různých etnik, z nich každé má své zvyky a tradice a nemá rádo etnika zbylá. Hlavní hrdina je výbornej Wesley Snipes, ale postav je ta zase o hodně víc a každá má svoje zázemí. Herci jsou všichni perfektní, stejně jako hudba. Prostě výbornej film "z ulic." (28.12.2009)

Farby tu našťastie nie sú až také podstatné (i keď výrazné) a práve tento odstup robí z Jungle Fever jeden z najlepších filmov tohto nie vždy si práve odstup zachovávajúceho režiséra. Nenútené a predsa strhujúce od začiatku až do strhujúceho a predsa nenúteného konca. Ozdobené nečakaným výkonom Wesleyho Snipesa! (16.09.2011)

Příkře provokativní dílo z multietnického prostředí v newyorské čtvrti Harlem, strohý, nekomplikovaný děj se opírá především o břitce ostré dialogy naplněné vulgarismy a narážkami, nahlížíme převážně na osobní rasistické a sexuální postoje zde žijící promísené komunity, předsudky, nesnášenlivost, zavilá nesmiřitelnost, takové jsou ve filmovém zobrazení charakteristické rysy obyvatel, jednoduchou úvodní zápletkou jsme uvedeni do námětu odhalujícího nám velmi složité a veskrze konfliktní soužití jednotlivých etnik, na událostech kolem manželské nevěry ženatého Afroameričana, vzdělaného, úspěšně sociálně usazeného muže, profesí architekta a jen ve volném svazku žijící Italoameričanky, výpomocné kancelářské pracovnice, sledujeme a spíše s kritickým náhledem poznáváme chování lidí z jejich okolí, převažující až agresivně netolerantní reakce k jejich milostnému vztahu jako k jakému si neodpustitelnému přečinu proti všeobecně uznávaným pravidlům, bohužel nemohu posoudit do jaké míry je vše jen pro nás diváky se záměrem nadsazeno nebo naopak velmi blízké skutečnosti, i jakým vývojem za více jak dvě desetiletí mohlo prostředí projít a je v zobrazení ještě nějaká věrohodná propojenost se současností, přesto jde nepřehlédnutelně o významné dílo té doby, sarkasticky jitřivé, hořce úsměvné, s vážným apelem. (15.05.2013)