Mý lepší blues

Nevím no.. Lee (hlavně ten z raných devadesátek) je na mě moc roztříštěný. Na jednu stranu by chtěl být inovativní a odvážný, chvílema si jakoby hraje na takovou tu "formanovskou" pseudorealitu, střídá tempo, občas začne blbnout ve střižně..ale zároveň je překvapivě staromilský a formální.. Občas mu to sklouzává do klišé, kýče a figurkaření, ale tak nějak po haluzi se z toho většinou dokáže vyžvanit a vylhat aby to vypadalo jako záměr.... Na tohle jsem mrknul hlavně proto, že se tu troubí na trumpetu, ale musím říct, že jsem u toho většinu času "trpěl".. Přiblble prvoplánová fetišizace trumpety mě nejednou donutila zvednout obočí až na temeno hlavy. Bleek je nesnesitelnej kretén se kterým se člověk nemůže identifikovat, tím spíš když ho hraje neoblíbený Washington, kterému ale člověk musí přiznat minimálně to, že se na roli trumpeťáka technicky evidentně poměrně svědomitě připravoval.. a taky je fajn zase jednou vidět Denzela z dob kdy ještě manýristicky nežvejkal naprázdno pantem... Nakonec jsem byl mile překvapený, že v poslední cca čtvrtině se ukázalo, že Spike Lee nehodlá jít Scorseseovskou cestou povrchní glorifikace povrchních debilů a ve finishi skutečně přichází s jakýmsi rozuzlením a ponaučením (a to tak, že to vlastně vůbec nepůsobí jako moralitka).. Takže asi jo, ve výsledku z toho mám dojem spíše pozitivní... Ale popravdě pořád čekám na ten film který mě přesvědčí, že Lee není jeden z nejpřeceňovanějších filmařů devadesátých let.. (08.07.2019)

"...A vše je taky jen blues...", řekl TAKY Bůh (říkám já, jestli jste poctivě koukali i na závěrečné titulky). Jen Bůh není... (říkám já už jen tak...) . . . Ale Spike Lee natočil skvělý film o blues, jazzu, hudbě, rodině, přátelství i černém Brooklynu, poutavě vystavěný příběh o jednom sobci, kterého až život naučí a rodina spasí a nemusí jít vždycky jen o ten nátisk, že... . . . Pět hvězd v dobrém rozmaru i za mix jazzové hudby stylově v rozmezí nějakých třiceti let i za ten okouzlující >happyend< , dokazující, že trubka od ryzího jazzmana daleko nepadne... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 11.2.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 260., komentář zde jako třiadvacátý - 11.2.2013) (11.02.2013)

Mý lepší blues, snímek, kde je sice hezká muzika, která se prolínala jakýmsi příběhem týkající se života hlavních protagonistů (viz obsah nahoře), ale bylo to asi to jediné, co se mě trochu dotklo. Potenciál tam byl rozhodně větší, ale takhle jsem byla emotivně úplně mimo, dokonce jsem se přistihla, že se chvílemi nudím. Je to škoda, už jen kvůli spoustě známých černých tváří, včetně samotného režiséra. Buď tam mělo být ještě víc té pódiové muziky a nebo hlouběji rozpracované osobnosti, protože na mě to ve výsledku působilo jen průměrným dojmem, takže já ze sebe dnes víc jak trojku nevysypu. (20.08.2015)

Ani nie tak sex, drogy a rock´n´roll, ako skôr sex, veľké dlhy a jazz. Opäť sa ukazuje, že filmy Spikea Leeho sú uzavreté kruhy, záverečná sekvencia totiž kopíruje tú prvú a už sme u Spikea niečo podobného videli, i keď skôr v neskoršej tvorbe. Film ma bavil viac v jednotlivostiach než ako celok, to je ale dané tým, že jazz nepatrí medzi moje obľúbené žánre a ani príbeh členov jazzovej kapely, ich milostné eskapády a problémy s prachmi nie sú zrovna príbehy, aké ma dokážu ohúriť. Spike Lee si tu ale robí zo seba riadnu prdel, v podstate v každom svojom výstupe ho niekto zotrie, či už slovne alebo fyzicky. Potešia aj nájazdy kamery a jedna vydarená paralelná montáž. Inak po ambicióznom Do The Right Thing ide skôr o oddychovejšiu vec. (28.10.2020)

Vzostup a pád jedného afroamerického egoistického ♪ muzikanta ♪ Bleeka Gilliama, ktorý zrejme potreboval dostať i poriadny citový výprask, aby sa vskutku vôbec spamätal, pričom jednu z väčších úloh následne stelesnil aj pán režisér v podaní Spikea Leeho, čo je zároveň azda i ten najväčší problém, aký sa naprieč týmto hudobným titulom napokon ponúkal, pretože tento autorský projekt akosi neustále preskakoval medzi hudbou na jednej strane [výborný Denzel Washington ako ústredný protagonista] a patologickým hráčstvom na strane druhej [otravujúci Spike Lee ako gamblerský manažér]; tým pádom som si ani teda nemohol nijako extra zvlášť zase poriadne vychutnávať práve iba túto hudobnú vložku v podobe ♫ jazzu & blues ♫, resp. zákulisie tohto hudobného telesa - jazzového kvintetu, kde si myslím sa ukrýval oveľa väčší potenciál; takýmto spôsobom sa náhle z čista jasna postupne vyparoval, ako povedzme nejaká ranná hmla pod brooklynským mostom, neďaleko ktorého bolo v podstate situované i toto chaotickejšie sprostredkované dianie, plné naprosto prebytočných pasáží, vrátane obidvoch ženských postáv - akýchsi sexi súperiek - Indigo a Clarke. • Pokým som sa ešte aspoňže zdržiaval s muzikantskými postavami vo vnútorných priestoroch nočného klubu, kde sa rovnako tiež riešilo i "vykorisťovanie" týchto muzikantov zo strany židovských obchodníkov, tak vtedy bola scéna doslova už miestami totálne tlakovo neudržateľnou, ale akonáhle som sa s dotyčným "krpcom," znovu vydal kamsi do exteriérov na jeho vášnivé stávkovanie, nálada ma ihneď prešla; skrátka, ak by si dajme tomu spomínaný a výstredný autor, tentoraz odpustil svoje častejšie herecké vsuvky [kľudne mohol v danom filme účinkovať, podstatne ale celkovo inakšie na[d]stavený], tak pevne verím tomu, že výsledok by bol omnoho viac zrozumiteľnejším, keďže sa podľa mňa dalo z neho vyťažiť o hodne viacej! ← škoda, preškoda, lebo už samotné "intro" malo potrebný spád v nadväznosti na vyššie pomenovaného, a medzičasom už dospelého aktéra v dynamicky otváracej sekvencii, no každou ďalšou uplynutou scénou, sa moje spokojné dojmy začali pomaličky vytrácať do stratena, čo rozhodne neveštilo nič pozitívneho; a pritom, i filmová dĺžka [129 minút] pôsobila dlhšie, než v skutočnosti je, čo znásobovalo moje rozpačité pocity v rámci celku. → 3* s naozaj odretými ušami! (19.06.2024)