Mý lepší blues

Mý lepší blues, snímek, kde je sice hezká muzika, která se prolínala jakýmsi příběhem týkající se života hlavních protagonistů (viz obsah nahoře), ale bylo to asi to jediné, co se mě trochu dotklo. Potenciál tam byl rozhodně větší, ale takhle jsem byla emotivně úplně mimo, dokonce jsem se přistihla, že se chvílemi nudím. Je to škoda, už jen kvůli spoustě známých černých tváří, včetně samotného režiséra. Buď tam mělo být ještě víc té pódiové muziky a nebo hlouběji rozpracované osobnosti, protože na mě to ve výsledku působilo jen průměrným dojmem, takže já ze sebe dnes víc jak trojku nevysypu. (20.08.2015)

Zase paráda! Hudební čísla byla skvělá a dodávala filmu nezapomenutelný šmrnc. Právě díky dlouhým sólíčkům je ten film o něco delší, ale děj rozhodně nepřišel zkrátka. Zase jde o ten klasický propletenec více postav, které hrají obvyklí herci "raného" Spikea. Denzel Washington byl opravdu perfektní, což on je vždycky, ale mě zase nejvíc utkvěl Wesley Snipes. Hrozně se mi líbí tyhle jeho, perfektně zahrané, neakční role, když byl mladej. A dvojka John a Nicholas Turturrovic jsou tu prostě boží. Jediné co mi malinko drhlo je konečná část rok poté. Líbila se mi, ale přišlo mi, že tam malinko nepasovala. (29.12.2009)

Ani nie tak sex, drogy a rock´n´roll, ako skôr sex, veľké dlhy a jazz. Opäť sa ukazuje, že filmy Spikea Leeho sú uzavreté kruhy, záverečná sekvencia totiž kopíruje tú prvú a už sme u Spikea niečo podobného videli, i keď skôr v neskoršej tvorbe. Film ma bavil viac v jednotlivostiach než ako celok, to je ale dané tým, že jazz nepatrí medzi moje obľúbené žánre a ani príbeh členov jazzovej kapely, ich milostné eskapády a problémy s prachmi nie sú zrovna príbehy, aké ma dokážu ohúriť. Spike Lee si tu ale robí zo seba riadnu prdel, v podstate v každom svojom výstupe ho niekto zotrie, či už slovne alebo fyzicky. Potešia aj nájazdy kamery a jedna vydarená paralelná montáž. Inak po ambicióznom Do The Right Thing ide skôr o oddychovejšiu vec. (28.10.2020)

Vzostup a pád jedného afroamerického egoistického ♪ muzikanta ♪ Bleeka Gilliama, ktorý zrejme potreboval dostať i poriadny citový výprask, aby sa vskutku vôbec spamätal, pričom jednu z väčších úloh následne stelesnil aj pán režisér v podaní Spikea Leeho, čo je zároveň azda i ten najväčší problém, aký sa naprieč týmto hudobným titulom napokon ponúkal, pretože tento autorský projekt akosi neustále preskakoval medzi hudbou na jednej strane [výborný Denzel Washington ako ústredný protagonista] a patologickým hráčstvom na strane druhej [otravujúci Spike Lee ako gamblerský manažér]; tým pádom som si ani teda nemohol nijako extra zvlášť zase poriadne vychutnávať práve iba túto hudobnú vložku v podobe ♫ jazzu & blues ♫, resp. zákulisie tohto hudobného telesa - jazzového kvintetu, kde si myslím sa ukrýval oveľa väčší potenciál; takýmto spôsobom sa náhle z čista jasna postupne vyparoval, ako povedzme nejaká ranná hmla pod brooklynským mostom, neďaleko ktorého bolo v podstate situované i toto chaotickejšie sprostredkované dianie, plné naprosto prebytočných pasáží, vrátane obidvoch ženských postáv - akýchsi sexi súperiek - Indigo a Clarke. • Pokým som sa ešte aspoňže zdržiaval s muzikantskými postavami vo vnútorných priestoroch nočného klubu, kde sa rovnako tiež riešilo i "vykorisťovanie" týchto muzikantov zo strany židovských obchodníkov, tak vtedy bola scéna doslova už miestami totálne tlakovo neudržateľnou, ale akonáhle som sa s dotyčným "krpcom," znovu vydal kamsi do exteriérov na jeho vášnivé stávkovanie, nálada ma ihneď prešla; skrátka, ak by si dajme tomu spomínaný a výstredný autor, tentoraz odpustil svoje častejšie herecké vsuvky [kľudne mohol v danom filme účinkovať, podstatne ale celkovo inakšie na[d]stavený], tak pevne verím tomu, že výsledok by bol omnoho viac zrozumiteľnejším, keďže sa podľa mňa dalo z neho vyťažiť o hodne viacej! ← škoda, preškoda, lebo už samotné "intro" malo potrebný spád v nadväznosti na vyššie pomenovaného, a medzičasom už dospelého aktéra v dynamicky otváracej sekvencii, no každou ďalšou uplynutou scénou, sa moje spokojné dojmy začali pomaličky vytrácať do stratena, čo rozhodne neveštilo nič pozitívneho; a pritom, i filmová dĺžka [129 minút] pôsobila dlhšie, než v skutočnosti je, čo znásobovalo moje rozpačité pocity v rámci celku. → 3* s naozaj odretými ušami! (19.06.2024)

Ti co mají rádi tento druh hudby (mezi něž se řadím) si budou tenhle film naprosto užívat. Hudba tam je všude a furt. Každá scéna má hudební podkres v podobě jamování, kterého se nám tak dopřává jak na jevišti, tak i mimo něj. Denzel je do své role opravdu vžitý, což se dá říct vlastně o každém. Na ten film se kouknu ještě několikrát, abych si užil tu hudbu a atmosféru. (16.02.2008)