Děsivé dědictví

Najlepší horor desaťročia. Žiadna post-moderná žánrová hra či exploatačná prehliadka nechutností. Hereditary je nekompromisný progresívny horor, pri ktorom súdobé horory ako Sinister alebo Conjuring pôsobia ako rozprávky pre deti. Videl som pár stovák hororov, ale ešte nikdy som sa tak intenzívne nebál. Akoby klimax Don't Look Now natiahnutý na celovečernú stopáž. S minimom gore efektov a ľakačiek a s dôrazom na pochmúrnu znepokojivú atmosféru Ari Aster vytvára číry dvojhodinový teror. Dunivá nepríjemná hudba, dlhé statické zábery, pozorne komponované scény, neskutoční herci (či už fenomenálna Toni Collete alebo casting roka v podobe mrazivej Milly Shapiro) a úzkosť vygradovaná na maximum. Bez deus ex machina záveru, či šokujúcej pointy - ešte aj pár desiatok minút pred koncom nie je zrejmé, čo sa to vlastne deje a napriek tomu všetko na konci zaklapne. Toto je budúca klasika na úrovni Exorcistu či The Shining. (31.07.2018)

Těžký test pro mainstreamové diváky, jelikož Hereditary nedává nic zadarmo. Žádné zbytečné lekačky, žádné krvavé orgie (snad s výjimkou dvou případů) a už vůbec žádné závěrečné vykoupení. Díky zlovolné, minimalistické hudbě a naprosto parádní herecké práci většiny zúčastněných si tenhle horor prožijete na vlastní kůži. Občas vám zatrne, sem tam zamrazí, ale díky nevyzpytatelnosti chytrého scénáře a postupného šponování napětí budete neustále ve střehu. Škoda je asi toho konce, který předhazuje další otázky, namísto toho, aby je zodpověděl. Ale možná kvůli tomu mi tenhle "nepříjemný" zážitek rezonuje v hlavě ještě dnes. Jo a Toni Collette tu hraje nadpozemsky, až mám pocit, že jí při natáčení skutečně hráblo. (80%) (21.07.2018)

Prva hodina je fantasticka. Komorna, civilna, napinava a hlavne emocne zdrvujuca. Toni Collete tu dostala zivotnu rolu a vobec by som sa necudoval potencialnemu oscarovi. Problem je vsak trochu v tom, ze je to prilis vyhrotene a rezijne to nie obcas uplne dokonale. Takze sa miestami neubranite nechcenemu pochechtavaniu. Najma v poslednom akte, ktory uz je bezna (aj ked kvalitna) zanrova zalezitost. Ta prilisna doslovnost to bohuzial dost zhadzuje. V kazdom pripade ide o velmi vydareny pocin, ktory ma celkom slusnu sancu sa stat buducou klasikou. Dlho sa vsak zdalo, ze pojde o skutocne jednu zo spiciek zanru, ktora obstoji vedla takych veci ako Rosemarys baby alebo Siesty zmysel. V tejto podobe je to lepsie Wanovka 8/10 (20.06.2018)

Napriek tomu, že sa Hereditary bezpochyby zaradí medzi najlepšie tohtoročné horory, by som pár vecí vytkol. Rozbeh bol na môj vkus až príliš pomalý, drsnejšie momenty striedali tie slabšie a nejakú dobu mi trvalo, kým som tomu prišiel na chuť. Taktiež herecký výkon matky v závere sa mi zdal prehnaný a hysterický, až ma to trochu iritovalo. Ale všetko ostatné je bomba. Nádherná atmosféra! Divák spočiatku nemá ani potuchy, o čo tam vlastne pôjde, no čím viac sa odkrývajú karty, tým je to väčšie psycho. Prirovnanie k Mother je tentokrát na mieste (avšak psychický tlak na diváka bol omnoho väčší). A to som si myslel, že v duchárskom žánri sa už nedá vymyslieť nič zaujímavé. Teda najmä keď sa jedná o hrátky so seansami. Rozuzlenie silné (i keď sánka mi nepadla) a to decko bolo už na pohľad tak odporné, že sa do hororu výborne hodilo. Po sérii sračiek v posledných dvoch mesiacoch môžem niečomu konečne zatlieskať. (22.06.2018)

Praštěná pointa mě docela nadchla a díky ní se mi ten film líbil. I když to vlastně nedává moc smysl, tak to prostě bylo i docela vtipný. Což se nedá říci o zbytku filmu, který se snažil být velice nepříjemný (a dařilo se mu to). Všem tam šibe, mají náladu pod psa a rozhodně to není nic optimistického ke sledování. Je to až moc pomalé a občas mi přišlo, že nesleduji horor, ale dánské psychodrama o rozpadu rodiny. Hodně mě potěšila Ann Dowd. Ta má teď monopol na tyhle nejednoznačné záporné postavy. (02.03.2019)