Děsivé dědictví

Chápu, že úvodní hodina bez hektičtějších momentů, sázející spíše na rodinné drama než na napínavý horror, má lépe vtáhnout do děje a hlavně seznámit diváka s postavami, mě ale expozičně uspávala. Po scéně se sklenicí se nicméně šlápne na ten správný atmosférický pedál a finále je vyloženě psychedelické. Konec světa nepřijde se srážkou s asteroidem, výbuchem supervulkánu ani po erupcích na Slunci, ale přesně po tomhle. Fakt strašidelný, pokud věříte. (21.07.2018)

Zpočátku velmi dobrá a v porovnání s tím vším, čemu se dnes říká horor, také příjemně jiná atmosféra - děly se nečekané věci a netroufal jsem si hádat, co přijde dál. Jenže postupem času... Představitel syna byl čím dál nesnesitelnější a jeho záchvaty pláče vypadaly jako z parodie, celé to velké tajemství mi nedávalo velký smysl a nijak zvlášť mě nešokovalo, no a krvavý a natahovaný závěr mě vyloženě otrávil. Druhá Čarodějnice (o druhém Vymítači ďábla ani nemluvě) se nekoná. (25.11.2018)

Takovej ten film, jehož postavy jsou od začátku úplně v prdeli a nevypadá to, že by se něco mělo zlepšit. Hereditary rozhodně není záležitostí pro masy - žádný tradiční lekačky, žádnej humor, žádná naděje, žádný pozitivno všeobecně, pomalý tempo, směrem ke konci chvilkama až absurdní bizár. Hnací prvek je tu v první řadě kombinace skvělých hereckých výkonů (zejména Collette a Wolff) s nepříjemně úzkostným vykreslováním charakterů i situací. Fakt, v tomhle filmu stačí, že někdo stojí za rohem a máte z toho horší pocit, než když doktor Lecter okusoval policajtům obličeje. Nebejt fenomenální schopnosti vyjadřovat pocity, emoce a psychický rozpoložení všech zúčastněných, byl by výsledek sotva poloviční. (15.09.2018)

Prva hodina je fantasticka. Komorna, civilna, napinava a hlavne emocne zdrvujuca. Toni Collete tu dostala zivotnu rolu a vobec by som sa necudoval potencialnemu oscarovi. Problem je vsak trochu v tom, ze je to prilis vyhrotene a rezijne to nie obcas uplne dokonale. Takze sa miestami neubranite nechcenemu pochechtavaniu. Najma v poslednom akte, ktory uz je bezna (aj ked kvalitna) zanrova zalezitost. Ta prilisna doslovnost to bohuzial dost zhadzuje. V kazdom pripade ide o velmi vydareny pocin, ktory ma celkom slusnu sancu sa stat buducou klasikou. Dlho sa vsak zdalo, ze pojde o skutocne jednu zo spiciek zanru, ktora obstoji vedla takych veci ako Rosemarys baby alebo Siesty zmysel. V tejto podobe je to lepsie Wanovka 8/10 (20.06.2018)

Nádherně nepříjemné, temné, dusné, mrazivé. Málokdo to ale docení podobnou vrchovatou měrou jako poučení hororoví fandové. U Hereditary je totiž nutné být schopen si užít jak velmi pozvolnou, atmosférickou, znepokojivou a emocionálně vypjatou první polovinu (respektive tři čtvrtiny), tak i to doslovné (nádherné! pokud se to tak dá říct) hororové zvěrstvo, do kterého se to překlopí v závěru. Půlka lidí bude kafrat, že je to pomalé a bez laciných atrakcí ("kde jsou lekačky?"), půlce zbytku pak bude líto, že to u pouhých náznaků nevydrželo až do konce. Miluju, jakým způsobem ten film vykreslil narušené vztahy v té rodině. Miluju, jak režisér jedním zvukem dokázal vyvolat hnusnější pocit, než desítka lekaček a gore záběrů v jiných filmech. Miluju, jak mě herci (výborní, všichni do jednoho) jedním pohledem a výrazem tváře dokázali donutit k tomu, že jsem se zachvěl a otřásl. Už dlouho jsem nebyl u filmu takhle permanentně nervní. A v neposlední řadě nezbývá než pochválit reklamní kampaň, která dokázala bezpečně nalákat, přitom ale neodhalila takřka nic. Důrazně varuju potenciální diváky před čtením náhodných komentářů k filmu, protože dříve nebo později tu nějaký idiot vykecá něco, co fakt dopředu vědět nechcete. Moment, u kterého jsem věděl, že mě ten film má v hrsti. Že nesleduju jen klasické vyhajpované hororové indíčko, po kterém se po roce zavře voda. Díky platformě Planet Dark za brzkou předpremiéru v Kině pilotů, kde nerušili žádní random teenageři jdoucí do multikina na novou wanovku. (29.06.2018)