Děsivé dědictví

Když jsem si zadal, že se chci podívat na nějaký horor, mezi prvníma mě vyjelo tohle a Tiché místo. Ten silencio plac jsem už do bahna odpadu poslal a tohle šmahem letí za ním. Malinkou chvilku jsem si pohrával, že by si Děsivý dědictví alespoň tu jednu hvězdu zasloužilo, to když se nebáli ukázat hlavu opravdu ošklibé Milly Shapiro, která se kochala z okna a přišla o svůj facelift, ale ne. První polovina nudná sračka a plno tupých pohledů (někde jsem se tu dočetl prej skvělých hereckých výkonů HAHAHA) a druhou polovinu, kde se konečně něco zacalo dít, zabilo plno tupých pohledů a sračkoidní rozuzlení. (08.09.2018)

To je přesně ten typ filmu, kde nevíte, jestli máte dat odpad nebo čtyři hvězdy. Hele, tak troch oboje. Ale spíš ty 4. Hlavně díky za něco nového. Já už tesknu po dobrém hororovém díle. (22.09.2018)

Po recenziách a traileroch som bol celkom slušne navnadený na konečne kvalitný horor. Ale namiesto nadšenia, prišlo celkom veľké sklamanie. Dej sa jaksi nevedel rozbehnúť a po po prvej pol hodine, sa celý film uberal strašne otrepaným a nezáživným smerom. Pseudo satanisticko-náboženská zlátanina, z ktorej mi v hlave utkvel iba podivný zvuk, ktorý vydávala malá dcéra. (24.09.2018)

Klasická duchařina je dnes oprávněně obstarožní žánr, rozumím, o co se tvůrci pokoušeli, chápu proč a chápu i proč takhle. Hereditary se zaklíná chytrou podívanou pro vyvolené, čímž lakonicky maskuje neschopnost vyprávět konzistentní příběh. Když si po projekci dohledáte, vo co jako šlo, na papíře to nezní zle. Nabízelo by se dát si to celé ještě jednou a hledat chytré narážky, které nám režisér a scénáristé šikovně ukryly. Pár jich tam je. Vtip je v tom, že skutečně jen pár... Tvůrci jsou veselé kopy a prostě vypustili dosti klíčových a většinu dějetvorných scén. Ty nám následně sdělují prostřednictvím několika interview do renomovaných časáků, do filmu je nedali, některé záměrně. Aha. Takže máme dobré herce, inteligentní podívanou, ale k čemu to, když to prostě při vší té snaze o nediváckost je...inu nedivácké poněkud neřešitelným způsobem. Hereditary je kvalitní studijní materiál pro filmové teoretiky. A je to vážně škoda, bylo totiž zaděláno téměř na kult. Doslova:) (24.09.2018)

Z trailerů jsem to čekal přeci jen o něco lepší, prospělo by jako v řadě jiných případů film zkrátit tak o půlhodinu. Jinak jde rozhodně o nadprůměrnou znepokojivou duchařinu, která v dnešní záplavě nekvalitních filmů stojí za zkouknutí. 3*+ (30.09.2018)

Mé duševní dědictví spočívalo v tom,že sem furt učumoval,kdy G.Byrne rozjede Peklo jak za nároďák a von si tady vystřih jenom vobyčejnýho vořežpruta. (04.10.2018)

Pěkně natočený brak. A dál, pokud do toho chcete jít na blind, raději nečtěte – vyložené spoilery sice vynechám, ale pro sichr. Když se hlavní hrdinka konečně přestane chovat jako afektovaná kráva (já chápu, že na to má nárok, ale koukat na to hodinu je fakt otravné), začne to být i zajímavé... ale v devadesáté minutě už jsem to stejně chtěl mít za sebou. Jako horor to na mě nefungovalo. O atmosféru a napětí se to sice většinou snaží úspěšně, ale scény, kterými má obojí vyvrcholit a které asi měly být znepokojivé (obě hlavičky, levitace), mi přišly spíš vtipné. A nazí geronti možná odrovnají americké publikum, ale Evropani budou v pohodě. Navíc, nejlepší charakter (Byrne) má minimální prostor, stěžejní zvrat je tam hozen skoro mimochodem v závěrečném monologu (no jo...) a logika je v pár momentech přinejlepším ohnutá. Takže bohužel – Hereditary nepřesvědčilo. Jít to naproti brakové premise, mohlo to být zábavné. Ale zábavné to není a ještě se to tváří jako něco víc. A co je nejhorší – lidi to tomu žerou. Mě hřejí u srdce vzpomínky na podobně kvalitně (a tím "podobně kvalitně" myslím "lépe") natočenou, ale všehovšudy podstatně originálnější a poutavější A Dark Song a žánrově poplatnější The Devil's Candy. (04.11.2018)

nepochopil sem, ani přes vysvětlování na konci (15.12.2018)

Progresívny horor? Nie úplne. Postupné vybaľovanie príbehu nie je zlý, ale možno až príliš pomalé. U mňa takto natočený horor potrebuje ešte trošku výraznejšie vedľajšie postavy, ktorí dostanú väčší priestor. Každopádne je to jeden z málo lepších snímok z tohto žánru, čo som tento rok videl. T. Collette, ako herečka v hlavnej roli, tu prevalcuje každého. Daná rola mu sadla perfektne. Osobné hodnotenie: 75% (***) (17.12.2018)

První půlka dobrá, fajn šáhlá rodinka, pak se se to začalo rozjíždět ve smyslu vypustil jsem a nevím, jak to zastavit, a konec škoda mluvit. Bez pointy, cáklý závěr. Režisér neví, co by radši, zda horor sám o sobě, aniž by měl ambici sdělit jakékoliv poselství, anebo něco vyprávět o rodinných problémech. Hodnotila bych to daleko víc, kdyby to vcelku dávalo nějaký smysl. (13.01.2019)

Trochu nudné, ale i děsivé - napínavé zároveň - na zabití času ok ... (03.03.2019)

Netvrdím, že tento film je to nejlepší, co jsem kdy viděla, ale v rámci žánru je to příjemné překvapení. Snaží se o komplexnější zážitek, než jenom vtrhnutí do strašidelného domu, kde na vás co pět minut vybafne děsivá tvář. Důsledkem je pomalejší tempo, kdy se dozvídáme věci, které pak potřebujeme v závěrečných scénách. Každopádně rodinka je slušně retardovaná (zápletka by třeba nemohla pokračovat, kdyby si třináctiletá holka uměla pohlídat dietní omezení) a vše stojí na herectví Toni Collette. Její herectví ční až rušivě mezi ostatními postavami, které dostaly za úkol nasadit výraz permanentního nezájmu. (05.03.2019)

Z počátku zneklidňující psychologické drama, které se pozvolné a promyšlenou cestou propracuje k zážitku na pokraji hororového teroru. Hereditary opravdu není masovka a rozhodně dokáže pocuchat i zkušenou CNS. Hodně to tahají vynikající herci, z nichž nejvíce hrůzy přenáší Toni Collette, kterou decentně podporuje "navrátilec" Gabriel Byrne. Velkou měrou ale přispívají i mladí herci, Milly Shapiro a Alex Wolff, který hlavně na konci dodává celkové gradaci neskutečné grády. S každým dnem v hlavě dozrávající děsohrůza, která nepotřebuje ani jednoho bubáka k tomu, aby vám nedala spát. Po Get Out další z novodobých hororových lahůdek. 95% (29.04.2019)

Mysteriózní a silně psychologický příběh plný tajemství mající ohromnou hloubku v budování hrůzy. Ano, potenciál tohoto snímku je brutální psychologická hrůza jdoucí svým směrem. Tady nejde o žádné hektolitry krve, useknuté údy a další fyzické brutality. I když emocionální násilí se také objeví. Zde jde čistě o atmosféru a ta tu skutečně je. Jenomže scenárista jakoby nad scénářem tápal a v podstatě nevěděl, jak s tím jako celkem naložit. Psychologické filmy jsou vždy těžko uchopitelné a nejinak je to u tohoto. Když si vezmeme různé souvislosti daných událostí, jeden k druhému jako by neměl žádnou váhu. I tak náhlý nečekaný obrat ke konci překvapí. Mnoho okolností však zůstávají nevysvětlené. Samotný konec to tedy nakonec celé nepříjemně zazdil, což je škoda. (02.06.2019)

Byl jsem varován, že konec Hereditary je wtf. Já si u závěrečných titulků říkal, že jsem musel něco missnout, protože hodinu a půl kouká divák na drama o rozpadající se rodině a v posledních 25 minutách tam leze paní po stěnách a stropě a všude jsou nazí mrtví lidé uctívající nějakého krále pekla. No, povařil jsem se, ne že ne. To ale asi nebyl záměr tvůrců. 2* (04.02.2020)

Vynikající horor s perfektně vystavěným příběhem a dokonale hutnou a tíživou atmosférou. Alespoň v první polovině. Od určité části se párkrát objevily i laciné lekačky, jejich množství bylo však až překvapivě nízké. Duchařská stránka mi přišla slabší, ale snést se dala. Vzpomínky na některé scény ve mně stále vyvolávají velmi nepříjemné pocity... (01.03.2020)

Hereditary je úžasně temné, nepříjemné, děsivé a znepokojující dílo, které extrémně mrazivým způsobem vytváří dusné a depresivní prostředí vyplněné příběhem, jehož postavy prožívají ty nejhorší možné věci, jako vystřižené z jejich nejotřesnějších nočních můr. Celé ty dvě hodiny jsou totiž naplněny čistým hororovým zvěrstvem, které krásně poukazuje na to, jak otřesně může dopadnout kombinace špatného životního štěstí se špatnými hrátkami s duchy a jejich vyvoláváním. Je však nutno podotknout, že se jedná spíše o záležitost pro trochu náročnější a vybíravější diváky, kteří furt nebudou brečet, že v tom filmu nejsou žádné lekačky. Pár jich tam samozřejmě je, to jo, jenže když film tohoto rázu sází spíše na postavy a jejich psychické zdraví, které je na pokraji šílenství, dá se očekávat, že nás takový film nebude strašit lacinými jumpscary, které se do něj ani nehodí. No a ta atmoška.. týbrďo! Atmosféra je zde velmi hojná a jsem upřímně velmi rád, že film nebyl zasazen za každou cenu pouze do tmy, ale i do krásného bílého dne. Ari Aster tedy rozhodně vytvořil něco, na co budou věrní hororoví fanoušci ještě dlouho vzpomínat. 5/5 (09.01.2022)

Souhlasím s uživatelem Jaro.Krafcik. Tento film je docela nudný, utíkal strašně pomalu a skoro nic se tam nedělo. Původně jsem chtěl dát 2* neboli 3,5/10 ale ten konec to totálně zkazil. Příběh je docela dobrej, postavy jsou blbé a nesympatické, hudba je docela dobrá, atmosféru tento film má skoro nulovou, napětí je zde párkrát za film, lokace jsou zájímavé a kamera filmu je dobrá. Jako cením nápad ale kdyby to měl v ruce někdo jiný tak by to bylo mnohem lepší. A taky nechápu to hodnocení 67%, tento film si zaslouží tak 5%. Za mě 0,5/10. Film který už nechci a nepotřebuji vidět znovu. (05.03.2022)

To jsem třema hvězdama podsekl. Hodně pocitově nepříjemnej horor. (16.01.2024)

Ari Aster nám v roce 2019 představil vizuální skvost o originálním způsobu rozchodu jménem Slunovrat. Rok předtím debutoval snímkem Děsivé dědictví, které drží laťku opravdu velmi vysoko. Co si budeme povídat, A24 nabízí většinou skvělou podívanou a mám obrovskou radost, že se studiu v současné době více a více daří. Děsivé dědictví je také skvělá podívaná, která hraje s divákem stejně náročnou hru na psychiku jako jeho následovník, ale je zde jeden obrovský rozdíl, který přichází asi v poslední patnáctiminutovce a mění, aspoň pro mě, celkový názor na film.Ari Aster je znám svou precizností. Film, stejně jako Skunovrat, je vizuální skvost. Perfektní kamera a naprosto úžasný střih (chtěl bych zde vytknout jeden z momentů v závěru filmu - tedy onen skvělý velký celek na rodinný dům v noci - střih - a je den). Stejně jako v předchůdci je všechno velmi promyšlené a divák musí být doopravdy všímavý a dávat stále pozor (zaměřte se hlavně na to, co se děje v pozadí). Může vás však unavit velmi pomalé tempo, s kterým režisér často pracuje kvůli budování drama, což mu ale jde na výbornou. Na výbornou mu jde ale také ukazovat velmi explicitní scény. Ano, je to nechutné.Musím přiznat, že Děsivé dědictví je jedním z nejděsivějších filmů, který jsem zatím viděl. Čím si svou skvělost ale pohřbil, je poslední patnáctiminutovka, která je scenáristickou blamáží a takovou beznadějnou cestou najít konec a ze všeho vybruslit. Moc mě to mrzí, ale konec se Arimu vůbec nepovedl… (přesto by byla škoda hodnotit to hůře, protože je to doopravdy velmi kvalitní snímek s minimem klišé - až na závěr). (16.03.2024)